Za světovým úspěchem CZ 75 se skrývá víc než povedená konstrukce: náročný rozběh výroby, utajené patenty i neobvyklé odvozené verze. Proč se její rámy vyráběly také ve Španělsku, co s pětasedmdesátkou spojovalo Jeffa Coopera a jak fungovala CZ 75 Automatic? Pět méně známých kapitol z historie československé pistole.
CZ 75 je něco jako naše rodinné stříbro. Když se mluví o československém zbrojním inženýrství, pětasedmdesátku zná i mnoho nestřelců. Natolik se tato pistole proslavila po celém světě.

Současná CZ 75 LEGEND připomíná podobu původní pětasedmdesátky. Článek se věnuje historii konstrukce, z níž vyrostla celá modelová rodina.
Pistole CZ 75 vznikla na základě požadavku na novou zbraň vhodnou pro export především do západních zemí. Měla nahradit stárnoucí CZ 70, jejíž konstrukce sahala do konce 40. let. Pro Československo, které patřilo do východního bloku, byl vývoz zbraní také zdrojem potřebných valut.
Vývoje se ujal konstruktér František Koucký, tou dobou již v důchodu. Spolu s bratrem Josefem měl na kontě celou řadu progresivních konstrukcí i populárních zbraní, namátkou malorážku ZKM 451 či kulovnici ZKK 600.
Vývoj začal v roce 1969. Přestože byl cíl jasný, podoba nové pistole se teprve hledala. Původní úvahy o jednočinné zbrani ustoupily požadavku na dvojčinný mechanismus a velkokapacitní zásobník.
Výsledná CZ 75 měla dvouřadý zásobník na 15 ran a dvojčinný/jednočinný spoušťový mechanismus (SA/DA). Právě spojení těchto vlastností pomohlo pistoli prosadit se mezi tehdejšími služebními zbraněmi.
Pistole byla představena v roce 1975, sériová výroba se však rozběhla až v roce 1977. Jednou z překážek při zvyšování produkce byl výrobně náročný ocelový rám. A tady začíná první z méně známých kapitol její historie.
Rámy prvních CZ 75 vznikaly náročným obráběním. Cestou ke zvýšení výrobní kapacity se stalo přesné lití do forem vytvořených pomocí vytavitelných modelů. Do příběhu vstoupila také španělská firma Máquinas de Coser Alfa z Eibaru, která pro Českou zbrojovku vyráběla odlévané rámy. Spolupráce se Španělskem měla pomoci pokrýt rostoucí poptávku po pistoli.
Pokud nemáte technické vzdělání, princip je poměrně jednoduchý: z voskového modelu rámu se vytvoří jednorázová forma. Vosk se z ní následně odstraní a do vzniklé dutiny se nalije roztavený kov. Odlitek se pak ještě obrábí a dokončuje. Ve srovnání s obráběním rámu z výkovku tak odpadá část náročné práce i materiálového odpadu.
K původnímu vzhledu raných CZ 75 se dnes vrací model CZ 75 LEGEND, o kterém bude řeč v závěru. Jeho podobu charakterizuje mimo jiné kratší přední část rámu typická pro první sériové provedení.

Kohout a manuální pojistka patří k charakteristickým prvkům CZ 75. Na snímku je jejich provedení u současného modelu LEGEND.
Možná jste slyšeli, že si CZ 75 mohl kdekdo kopírovat, protože nebyla patentově chráněná. Skutečnost je zajímavější. Konstrukce ochranu měla, ta se však nedostala za hranice Československa. CZ 75 se tak stala jednou z nejkopírovanějších pistolí své doby; k výrobcům modelů odvozených od její konstrukce patří například italské Tanfoglio.
František Koucký získal na konstrukční řešení pistole čtyři autorská osvědčení. Protože se tehdy uvažovalo i o jejím možném vojenském využití, byla utajena. Ráže 9 mm Luger přitom v tehdejším východním bloku nepatřila ke standardní armádní výzbroji. Utajená řešení nebyla zveřejněna ani chráněna patentovou ochranou v zahraničí, kam měla pistole mířit především.
V roce 1979 se připravovalo odtajnění, proces se však nepodařilo dokončit. Zahraniční výrobci tak mohli konstrukci CZ 75 využívat bez ochrany, kterou by jí poskytly patenty platné na jejich trzích. Paradoxně právě tato okolnost přispěla k tomu, že se její koncepce rozšířila po celém světě.
CZ 75 patřila k takzvaným „zázračným devítkám“, v angličtině Wonder Nines: služebním pistolím ráže 9 mm Luger, které kombinovaly velkou kapacitu zásobníku s dvojčinným/jednočinným spoušťovým mechanismem. Jedním z jejích nejznámějších obdivovatelů byl americký průkopník moderní obranné střelby Jeff Cooper.
Pětasedmdesátku považoval za jednu z nejlepších tehdejších pistolí ráže 9 mm. V roce 1979 jí věnoval článek v časopisu Guns s názvem The Ultimate Auto-Pistol. O tom, jak se jeden kus dostal z Evropy do Spojených států, se traduje historka, že si jej Cooper „zapomněl“ v kapse. Berme ji ovšem jako historku, nikoli jako doložený popis cesty zbraně přes hranice.
Cooperův zájem o CZ 75 měl pokračování v projektu Bren Ten. Tato pistole vycházela z některých principů pětasedmdesátky, ale byla navržena pro výkonnější náboj 10 mm Auto. Vyvíjela ji společnost Dornaus & Dixon, u níž Cooper působil jako externí technický konzultant. Na trh se Bren Ten dostal v 80. letech, projekt však skončil po výrobních a obchodních problémech firmy.

Původní CZ 75 zaujala mimo jiné spoušťovým mechanismem DA/SA. Fotografie zachycuje detail spouště současné CZ 75 LEGEND.
Na začátku 90. let začala Česká zbrojovka pracovat na verzi CZ 75 schopné vedle jednotlivých ran také střelby dávkou. Označení Automatic může mást: starší texty tak někdy nazývaly i běžné samonabíjecí pistole, zde však jde o zbraň umožňující plně automatickou střelbu. Podobnou koncepci nabízely také Beretta 93R a Glock 18.
U CZ 75 Automatic sloužila prodloužená hlaveň s otvory v horní části k omezení zdvihu při střelbě dávkou. Kadence se udává přibližně 1 000 ran za minutu, tedy zhruba 17 ran za sekundu. Pro zbraň vznikl také speciální zásobník na 25 nábojů.
K lepšímu ovládání přispívala možnost uchytit před lučík rezervní zásobník a využít jej jako přední rukojeť. K tomu sloužila upravená botka zásobníku a příslušné uchycení na rámu. Nápadité řešení ale samo o sobě neodstranilo obtížnou kontrolu pistole při automatické střelbě.
CZ 75 Automatic se mezi ozbrojenými složkami výrazněji neprosadila. Při zkouškách u české policejní jednotky se jako problém ukázal právě silný zdvih ústí při střelbě dávkou. Přesto zůstává jednou z nejzajímavějších verzí CZ 75.
Poslední zajímavost souvisí s německým trhem. Jeff Cooper ve svém článku z roku 1979 poznamenal, že se tam CZ 75 říkalo „Brünner“, tedy volně přeloženo „brněnská“.
Označení ovšem může svádět k mylnému závěru o původu zbraně. CZ 75 vznikla pro závod v Uherském Brodě a tam se také vyráběla, nikoli v Brně. Přesný původ německé přezdívky není jasný; svou roli mohla sehrát známost brněnské zbrojní výroby. Jedno je však jisté: označení „Brünner“ najdeme už v dobovém textu, který pomohl CZ 75 zviditelnit v zahraničí.

CZ Shadow 2 Carry představuje jednu ze současných větví široké rodiny, která vznikla kolem původní CZ 75. Na fotografii je osazena kolimátorem a svítilnou.
Pětasedmdesátka od svého uvedení prošla mnoha úpravami a dala vzniknout řadě dalších modelů. Česká zbrojovka se ale vrátila také k podobě, v níž její příběh začínal. CZ 75 LEGEND připomíná první sériové provedení charakteristickými tvary rámu a závěru, přitom jde o nově vyrobenou pistoli určenou i pro pravidelnou střelbu.
Kdo chce poznat původní koncepci CZ 75 na střelnici, nemusí kvůli tomu opotřebovávat sběratelsky cenný historický kus. CZ 75 LEGEND najdete také v nabídce Rigadu. A pokud vás zajímá samotný vývoj pětasedmdesátky, podrobně jej mapuje kniha Davida Pazdery CZ 75 – Příběh české legendy.
Při faktické úpravě jsem rozlišila představení pistole a začátek sériové výroby, zpřesnila Cooperovu úlohu u Bren Ten a ponechala jen doložitelnou část příběhu o patentech. U modelu LEGEND jsem vypustila tvrzení o přesném způsobu výroby rámu, které jsem z dostupných podkladů nemohla spolehlivě potvrdit.

