Máte doma nějakou zbraň ze zbrojovky SIG? Nebo loveckou kulovnici Sauer? A jak do toho zapadá SIG Sauer? V názvech je trochu nepořádek. Pojďme si ujasnit, co spojuje švýcarský SIG, německý Sauer a dnešní americkou zbrojovku. Projdeme historii značky od továrny na železniční vozy přes legendární pistole P210 a P220 až k dnešním P365, MPX a MCX.
Úplně na začátek je třeba poznamenat, že zbrojovky SIG a Sauer byly původně samostatné entity, které spolu neměly nic moc společného. Společnost SIG byla založena v roce 1853 pány Conradem Neherem, Heinrichem Moserem a Friedrichem Peyerem im Hof v Neuhausenu am Rheinfall poblíž švýcarského Schaffhausenu jako Schweizerische Waggonfabrik.
Původní název firmě vydržel jen několik let, během nichž se soustředila především na výrobu železničních vozů. Ke zbraním se obrátila na počátku 60. let 19. století.
K jejím prvním významným vojenským zakázkám patřila puška Prélaz-Burnand, známá jako Infanteriegewehr M1863. Vojenské zakázky tak jednou provždy ovlivnily osud této strojírenské firmy. V roce 1863 přijala společnost název Schweizerische Industrie-Gesellschaft – SIG.

Historie pistolí SIG Sauer pokračuje i za legendárními modely P210 a P220. Současnou nabídku zde zastupuje P211 v černozlatém provedení. Foto: Rigad
Skutečný rozmach zbrojovky nastal po roce 1900. A bylo to možná právě proto, že značná část tohoto století byla v Evropě ve znamení takřka konstantního napětí. Švýcarsko si udrželo svou neutralitu během obou světových válek a jeho zbrojní průmysl navíc nezasáhlo tak rozsáhlé válečné ničení jako řadu jiných zbrojovek, především v případě největšího souseda země helvétského kříže.
Švýcarská neutralita ovšem neznamenala, že by tamní soukromé firmy zbraně nevyvážely. Pro SIG přesto během druhé světové války zůstával zásadní především domácí trh. Válečné řádění všude okolo logicky vyvolávalo obavy Švýcarů a jejich armáda požadovala nové moderní zbraně, které měly za úkol odstrašit případného agresora.
Vývoj jedné z nejikoničtějších zbraní SIG, nové služební pistole tamní armády, započal ve 30. letech na výkresech konstruktéra Charlese Gabriela Pettera. Její podoba se do určité míry odvíjela od předchozího výtvoru tohoto konstruktéra – pistole Modèle 1935A pro francouzskou armádu.
SIG P210 zahájil úspěšnou řadu pistolí této zbrojovky a vyrábí se dodnes. Jedná se o jednočinnou pistoli v ráži 9 mm Luger s klasickým jednořadým zásobníkem. Možná si řeknete: „Nic moc zajímavého.“ Tahle pistole ale dokázala spojit dva různé světy jako snad žádná jiná před ní ani po ní.
SIG P210, ve Švýcarsku známý pod označením Pistole 49, totiž nabídl nebývalý střelecký komfort, přesnost a luxusní chod spouště. Přitom však šlo o čistě služební zbraň, kterou do své výzbroje kromě Švýcarska zavedlo i Dánsko jako M/49 a některé složky v tehdejším západním Německu.
A pro nás jedna zajímavost. SIG P210 používá vedení závěru uvnitř rámu, které známe také z legendární CZ 75. Obrácené vodicí drážky, kdy závěr nechodí po rámu zvenčí, ale naopak uvnitř, v kombinaci s precizním zpracováním a slícováním přispívají k hladkému chodu a vysoké přesnosti zbraně.
Krátce po druhé světové válce se ve většině zemí světa rozběhl horečný vývoj útočných pušek. Efektivita německého Sturmgewehru 44 nenechávala nikoho na pochybách, že se koncept pěchotní pušky bude dále výrazně proměňovat. A v Neuhausenu tomu nebylo jinak.

Modulární P320 patří k moderním pistolovým řadám SIG Sauer, které navazují na dlouhou historii značky. Zde v provedení DH3 s kolimátorem Holosun. Foto: Rigad
V padesátých letech vyvinul SIG prototyp zbraně, která byla později zavedena do tamních ozbrojených sil jako Sturmgewehr 57. Komerčně vešla ve známost jako SIG SG 510. Zbrojovce se s ní podařilo konečně nahradit pušky vycházející ze systémů Schmidt-Rubin, které byly ve výzbroji švýcarské armády v různých podobách od konce 19. století až do poloviny 50. let.
Ale zpět ke Stgw. 57. Tato zbraň je švýcarská jako málokterá jiná. Důraz na kvalitu a preciznost je zde znát prakticky na každém kroku.
SIG SG 510 je svou siluetou naprosto nezaměnitelná. Systém zpožděného otevírání závěru pomocí válečků si Švýcaři vypůjčili z německých konstrukcí, zbytek ale podřídili svým potřebám. Velmi jemná dioptrická mířidla v souhře s výborným řemeslným zpracováním a důrazem na kvalitní materiály pomohla zbrani získat si přízeň vojáků stejně jako řada vychytávek, které dále podtrhovaly důraz na preciznost zbraně.
Skládací dvojnožka, dlouhá hlaveň, která byla v přímé linii s osou pažby – to vše přispívalo k tomu, že je tato puška dodnes oblíbena pro přesnou terčovou střelbu. Zajímavým prvkem je zimní spoušť, která umožňovala použití zbraně i v silných rukavicích. Někteří střelci tuto spoušť ale používají i pro přesnou střelbu.
Tyto a mnohé další vlastnosti způsobily, že jí vojáci odpustili i poměrně šílenou hmotnost. Tahat 5,7 kg těžkou zbraň není pro každého. Dnešní útočné pušky v základním provedení váží často jen něco málo přes polovinu této hmotnosti.
Další průlom v historii zbrojovky SIG přišel v roce 1975 s pistolí P220. Ta se ve švýcarské armádě prosadila pod označením Pistole 75 a otevřela cestu k dalším úspěšným modelům.
Pojem wonder nine jste určitě již slyšeli. Pokud ne, určitě si přečtěte náš předchozí článek na toto téma. Zázračné devítky, tedy pistole s dvojčinnou spouští, velkokapacitním zásobníkem a komorované v ráži 9 mm Luger, vletěly v polovině 70. let na trh se zbraněmi jako uragán. Beretta přišla s modelem 92, Smith & Wesson s modelem 59 a kdo si nevzpomněl na naši milovanou CZ 75, ten si za trest udělá pět kliků.
P220 se stala předchůdcem pozdější wonder nine – SIG Sauer P226. Asi jste si všimli, že se do názvu SIG konečně dostalo i jméno zbrojovky Sauer. SIG se v 70. letech propojil s výrobcem kulovnic z tehdy západoněmeckého Eckernförde – J. P. Sauer & Sohn. V roce 1976 pak převzal 90 % kapitálu této společnosti.
Krok to byl ryze pragmatický. Výroba pistolí v Západním Německu usnadňovala jejich mezinárodní prodej, který ze Švýcarska komplikovala exportní pravidla. Otevřela tak pistolím i celé zbrojovce řadu doposud zavřených dveří.
SIG Sauer P220 již nese všechny znaky pozdějších a dodnes známých modelů – P226, P228 nebo P229. Zbraň z velké části spoléhala na lisované díly. Nejvýrazněji to bylo vidět na závěru, který byl u starších verzí vyráběn z lisovaného plechu s vloženým závorníkovým blokem. To umožnilo snížit cenu a zvýšit tempo výroby. Přestože SIG Sauer později přešel u závěrů zpět k obráběným konstrukcím, šlo v polovině 70. let o velmi progresivní výrobní řešení.
Pistole byla na svou dobu velmi moderně vybavena rozborkou pomocí sklopné páčky. Napnutý bicí kohout bylo možné bezpečně vypustit decockerem na levé straně rámu. V jeho blízkosti se nacházel také záchyt závěru. U prvních provedení byl záchyt zásobníku umístěn v patě rukojeti, zatímco pozdější varianty dostaly klasické tlačítko za lučíkem.
Modely řady P22x si získaly obrovskou oblibu po celém světě díky kvalitě a spolehlivosti i v náročných podmínkách.
V 80. letech však SIG nerozvíjel pouze pistolové portfolio. Činný byl i na poli dlouhých zbraní. Stgw. 57 totiž začal nezadržitelně zastarávat a bylo potřeba najít nástupce.

Klasické kohoutové pistole řady P22x později doplnily moderní konstrukce P320 a P365. Kompaktní P365 představuje jednu z dnešních podob pistolové nabídky SIG Sauer. Foto: Rigad
Co se stane, když vezmete platformu AK a zkřížíte ji se švýcarskými hodinkami? Ano, dostanete SIG SG 550. Je to samozřejmě řečeno s jistou mírou nadsázky, ale popořadě.
Během 60. a 70. let se ukázalo, že pro moderní bojiště se v případě útočných pušek velmi dobře hodí střelivo menší ráže s vysokou úsťovou rychlostí. Spojené státy a následně NATO se vydaly cestou náboje 5,56 × 45 mm, zatímco východní blok odpověděl nábojem 5,45 × 39 mm. Švýcaři sice nebyli členy ani jednoho vojenského uskupení, ale z racionálních důvodů se rozhodli opustit koncept vlastního plnohodnotného puškového náboje 7,5 × 55 mm Swiss ve prospěch modernějšího střeliva menší ráže.
K tomu ale bylo třeba vyvinout novou pušku, protože snaha umožnit vojákovi nést více lehčího a kompaktnějšího střeliva se moc neslučovala s těžkou Stgw. 57.
A tady si v Neuhausenu dost možná sedli a řekli si, že z funkčního hlediska se jim líbí sovětská platforma AK, ale bude potřeba ji trochu „pošvýcarštit“. Vznikla tak úplně nová zbraň pracující na podobném principu pístu s dlouhým zdvihem, jenž je pevně spojen s nosičem závorníku. Podobně jako u předchozích zbraní – a také u sovětského vzoru – se zde hojně využívaly lisované plechové díly. Výsledkem ale byla zbraň, která neztratila nic na puncu kvalitní švýcarské strojařiny. Proto to přirovnání ke švýcarským hodinkám.
Puška byla zavedena do výzbroje v roce 1990 jako Sturmgewehr 90 a netrvalo dlouho, aby si její odvozené varianty vydobyly úspěch i mimo alpskou zemi. Různé modely rodiny SG 55x našly uplatnění u celé řady policejních a vojenských jednotek po světě včetně francouzské GIGN, německé GSG 9 nebo americké FBI. A také Švýcarské gardy strážící bezpečí papeže.
Podobně jako jeho konkurenti si i SIG uvědomil, že klíčový trh pro každého výrobce ručních palných zbraní leží v USA. A to jak z pohledu civilního sektoru, tak v případě ozbrojených složek.
V roce 1985 tak vznikla společnost SIGARMS se sídlem ve Virginii a později v New Hampshire. Vše začalo importem pistolí SIG P220 a P230 a později modelů P225, P226 a P228. Postupem času byl prostý import zbraní z Evropy doplněn o vlastní výrobu a v roce 2007 se SIGARMS přejmenovala na SIG Sauer Inc. Portfolio pak postupně rozšířily tlumiče, střelivo, optika či vzduchové zbraně.
Samostatně pokračovala také švýcarská větev, od roku 2000 známá jako SAN Swiss Arms AG a od roku 2020 jako SIG SAUER AG.
Významný zlom nastal v roce 2020, kdy skončila výroba v závodě německé společnosti SIG Sauer GmbH & Co. KG v Eckernförde. Americká větev SIG Sauer mezitím nadále výrazně rostla.
Americké části značky se mimo jiné povedlo přesvědčit tamního zákazníka, aby vnímal SIG Sauer téměř jako domácí značku, a tím tak trochu vypálit rybník zavedeným tradičním výrobcům.

Americká kapitola SIG Sauer přinesla vedle armádních zakázek také rozšíření civilní nabídky. Její rozmanitost ukazuje i řada P365, zde v provedení ROSE. Foto: Rigad
Velmi výrazným úspěchem bylo vítězství v tendru na novou pistoli pro armádu USA v roce 2017. Z upravené platformy P320 vzešly armádní pistole M17 a M18. Porazit zavedené značky jako Beretta či Glock je rozhodně solidní zářez. A SIG Sauer rozhodně neusnul na vavřínech.
V roce 2022 uspěl také v projektu NGSW, v jehož rámci americká armáda hledala nástupce části výzbroje založené na karabině M4 a lehkém kulometu M249. Z programu vzešly puška M7, kulomet M250 a střelivo ráže 6,8 × 51 mm. Civilní varianta tohoto náboje je nabízena pod označením .277 SIG Fury.
Vývoj přitom pokračuje. V roce 2026 už americká armáda popisuje přechod ke kratší a lehčí karabině M8, která navazuje na M7 a reaguje na zkušenosti a požadavky vojáků.
Zkrátka ale nepřišel ani civilní trh, ba naopak. K portfoliu kohoutových pistolí založených na platformě SIG P22x přibyly moderní pistole SIG P320 a štíhlá řada P365. Obě řady nabízí SIG Sauer v bezpočtu modifikací, takže si vybere téměř každý.
Snadnou modifikaci umožňuje především vyjímatelný kontejner spoušťového mechanismu, označovaný jako FCU (Fire Control Unit), který je podle americké legislativy sériově číslovaným rámem zbraně. Kontejner tak lze v rámci příslušné modelové řady kombinovat s kompatibilními úchopovými moduly a různými sestavami závěru a hlavně.
Mezi PCC, tedy karabiny na pistolové náboje, SIG Sauer doslova vlétl se svou karabinou SIG MPX. Ergonomie i vzhled zbraně výrazně připomínají platformu AR-15. Zajímavostí je především systém uzamčení. SIG Sauer šel v tomto ohledu naprosto proti proudu. Místo obvyklého dynamického závěru se rozhodl využít uzamčení otočným závorníkem a pístový odběr plynů. Tento systém se využívá obvykle spíše u pušek.

Každá modelová řada SIG Sauer má vlastní charakter. Při výběru proto vedle parametrů záleží také na ergonomii, dostupnosti ovládacích prvků a tom, jak vám konkrétní zbraň sedí v ruce. Foto: Rigad
Vedle karabiny MPX stojí za pozornost také puška SIG MCX. Na první pohled byste řekli, že jde jen o další klon AR-15. Ano i ne. SIG Sauer totiž vyřešil jednu zásadní nectnost platformy AR-15, a sice potřebu tzv. buffer tube.
Vratná pružina je totiž u běžné pušky platformy AR-15 uložena v trubici za pouzdrem závěru, která zároveň omezuje možnosti použití skutečně sklopné pažby. SIG Sauer ale tento systém přepracoval a posunul tak koncept zbraně podobné AR zase o kus dál.
Historie SIG Sauer dobře vysvětluje, proč pod jedním jménem najdete tak odlišné zbraně. Od klasických služebních pistolí přes modulární P320 a P365 až po MPX a MCX má každá řada vlastní charakter. Při výběru se proto vyplatí vědět, co od konkrétní zbraně očekáváte.
Prohlédněte si nabídku zbraní a příslušenství SIG Sauer nebo se zastavte na některé prodejně Rigad a potěžkejte si produkty tohoto výrobce osobně. Třeba přijdete na to, že některý z nich nutně potřebujete.

