Při zmínce o první světové válce se asi řadě z nás vybaví zablácené zákopy, boj na život a na smrt a neustálé frontální výpady na zákopy nepřítele. Víte ale, že o Vánocích roku 1914 se na západní frontě odehrála také inspirativní ukázka lidskosti, při které si vojáci znepřátelených stran vzájemně vyměňovali čokoládu, cigarety, alkohol a dokonce si i zahráli fotbal nebo se nechali ostříhat v improvizovaném holičství?
Papež Benedikt XV. se snažil krveprolití na frontě zastavit alespoň v období Vánoc. Vyzval proto znepřátelené strany ke krátkému složení zbraní ve dnech od 24. do 26. prosince, aby mohli vojáci oslavit Vánoce jakožto svátek míru, soucitu a dobré vůle. Vrchní velení sice jeho výzvu smetlo ze stolu, ale na frontě panovala úplně odlišná nálada. Vojáci byli vyčerpaní neustálým bojem a nikdo z nich neměl na další výpady a protiútoky ani pomyšlení. Řada z nich byla také od začátku přesvědčena, že válka do Vánoc skončí a všichni budou moci prožít svátky se svými blízkými. Když pak začaly k vojákům v zákopech proudit dopisy a balíčky s dobrotami či teplým oblečením od rodiny, bylo úplně jasné, že si sváteční náladu nenechají pokazit.
Vánoční stromky, světýlka a lucerny ozařovaly zákopy. Linula se jimi vůně čokolády, cigaret a alkoholu, která alespoň na chvíli zastínila všudypřítomný zápach. Po délce opevnění vojáci odpočívali a vzpomínali na své blízké. Řada z nich si ale ani ve snu nedokázala představit, že zanedlouho budou slavit Vánoce s protivníkem.
24. prosince ve večerních hodinách se na řadě míst nekonečných zákopů začaly objevovat tiché dohody mezi oběma stranami, které se týkaly zastavení palby na Štědrý den. V některých oblastech ale vojáci nezůstali pouze u složení zbraní. Vše začalo známou písní, která se linula z německého opevnění. Britští vojáci v ní poznali melodii Tiché noci a s nadšením se ke zpěvu a pobrukování přidali.
Přibližně kolem jedenácté hodiny večer se Němci odhodlali k dalšímu kroku. Na okraji zákopů rozmístili svíčky a lucerny, které osvětlovaly zákop po celé jeho délce. Několik odvážlivců poté po žebřících stoupalo až k hraně zákopu a provolávalo Veselé Vánoce směrem k britskému postavení. Někteří také zhotovili improvizované cedule s výzvou k umlčení střelby a pak se to najednou stalo. Několik německých vojáků vyšplhalo po žebříku a vydali se vstříc protivníkovi do země nikoho.
Vojáci obou znepřátelených stran se sešli na území nikoho.
Britové zpočátku nemohli uvěřit vlastním očím. Zemí nikoho se najednou procházelo několik neozbrojených německých vojáků, kteří se prodírali ostnatým drátem a vyhýbali se kráterům bez jakéhokoliv náznaku skrývání a nepřátelských úmyslů. První odvážlivci pak opustili úkryt a další je brzy následovali.
V krátery poseté zemi, na zdánlivě neutrálním území, před sebou najednou stály desítky vojáků, kteří si možná poprvé mohli zblízka prohlédnout svého protivníka. Po pěti měsících se konečně obě strany potkaly i jinak než při nekonečných výpadech a ztečích na zákopy nepřítele. Vojáci si vzájemně popřáli veselé Vánoce, podávali si ruce, objímali se a vyměňovali si dobroty od svých blízkých. Na malý okamžik odložili tíhu bojů a mohli se společně radovat a oslavovat.
Kromě výměny jídla, oblečení a zpívání se v ten večer zrodila i myšlenka na neobvyklou službu. Jeden z britských vojáků si v zemi nikoho zřídil improvizované holičství a s radostí obsluhoval všechny vojáky, kteří měli o úpravu vzhledu zájem. Nutno dodat, že zákazníků z obou táborů měl opravdu více než dost.
Tak dopadl zápas mezi Němci a Brity, kteří se rozhodli si v zemi nikoho zahrát fotbal. Jeden z Angličanů dorazil na místo s fotbalovým míčem, pak už stačilo jen vymezit branky čepicemi a hra mohla začít. Na zabláceném, ostnatým drátem pokrytém improvizovaném hřišti se promrzlí vojáci proháněli v přátelském zápase s protivníkem. Zápas skončil 3:2 pro Němce. Na jeho památku byl v Belgii postaven památník, který zachycuje vzájemný respekt obou stran konfliktu.
Památník vánočního příměří v belgickém Mesenu.
Velení pochopitelně zprávy o bratříčkování neslyšelo rádo. Bálo se o ohrožení budoucích operací a přílišném sblížení proti sobě stojících vojáků. Hromadné udělování trestů se sice nekonalo, ale bylo jasné, že nastalou situaci velitelé opravdu nenechají jen tak. Další roky proto vojáci v období Vánoc podstupovali řadu frontálních útoků proti nepříteli, při kterých dělostřelectvo zasypalo zákopy nepřítele pořádnou sprškou granátů. Naděje na další podobné vánoční příměří v dalších letech se tak navždy rozplynula. Příměří roku 1914 tak bylo posledním případem vánočního příměří v moderní historii.
Pokud byste se chtěli podívat na to, jak celé vánoční setkání v zemi nikoho probíhalo, můžete se podívat na film Šťastné a Veselé z roku 2005, který se událostmi z Vánoc v zákopech z roku 1914 inspiroval a zachycuje i následky příměří a následnou rotaci jednotek ve snaze zabránit dalšímu bratříčkování.