Desmond Doss sloužil u Armády Spojených států, jako desátník a medik v průběhu druhé světové války. Nebyl však úplně tak obyčejným mužem, ale díky svému přesvědčení a svým hrdinským činům se zapsal do dějin americké historie. Podíváme se na příběh tehdy mladého hrdiny Desmonda Dosse, který byl v armádě znám především pro svůj odpor ke zbraním, a i přesto si dokázal vysloužit nejvyšší americké vojenské vyznamenání, kterým je Medaile cti.
Desmond Thomas Doss se narodil v Lynchburgu ve Virginii v roce 1919. Byl synem Williama Thomase Dosse a Berty E. Doss. Jeho otec se stal válečným veteránem po první světové válce a poté se věnoval tesařině. Matka Berta pracovala jako dělnice v továrně na obuv. Desmond byl vychováván v silnou křesťanskou víru a stal se členem církve Adventisté sedmého dne. Právě díky tomu zastával Desmond silné přesvědčení k odporu kohokoliv zabíjet. Když vstoupily Spojené státy do druhé světové války, pracoval Desmond v námořní loděnici v Newport News. V roce 1942 mu přišlo povolání narukovat do Armády Spojených států. Už v té době bylo snadné zažádat o odklad, což by se v případě Desmonda Dosse, který byl odpůrcem zbraní a zabíjení kohokoliv, dalo očekávat. Avšak opak byl pravdou. Desmond Doss povolání do armády přijal s myšlenkou, že by měl sloužit své zemi, a že válka je spravedlivá. Byl tedy přesvědčen o tom, že by měl ve válce také vykonat svou roli. Desmond však nechtěl zabíjet, nýbrž pomáhat lidem a zachraňovat životy, ne je lidem brát.
Ačkoliv se o Desmondovi vědělo, že je odpůrcem zbraní a zabíjení, i přesto musel podstoupit vojenský výcvik. Toto období nebylo v Desmondovo životě zrovna jednoduché. Sice mu bylo povoleno vzdát se výcviku se zbraněmi a mohl také chodit každou sobotu do kostela, ale tyto výhody, které Desmond měl byly na úkor šikany ze strany jeho kolegů řadových vojáků, ale dokonce i od svých velících důstojníků. Setkával se s výhrůžkami, že pokud se dostane do boje, postarají se ostatní, aby se nevrátil živý. Také Desmondovi často vyhazovali jeho osobní věci, oblečení a podobně. I přesto všechno se Desmond považoval za rovnocennou a stejně užitečnou osobnost, jako byl kdokoliv jiný z jeho jednotky. Byl také velmi svědomitým a příkladným vojákem, i když se stále držel své víry. Proběhlo několik pokusů o Desmondovo vyloučení. Velící důstojníci se snažili o jeho propuštění a jako důvod uvedli, že Doss trpěl duševní chorobou, s čímž samozřejmě nesouhlasil a propuštění ze služby odmítal. Další z nepovedených pokusů o jeho ukončení služby, dovedl Desmonda až k vojenskému soudu, před kterým stanul za odmítání držení zbraně. Ale ani to Desmonda Dosse nevyřadilo z vojenské služby a dál pokračoval ve vojenském výcviku. Ten úspěšně absolvoval a stal se z něj medik v 307. pěším pluku 77. pěší divize.
Když byl Doss vysazen společně se svým plukem na ostrově Guam v roce 1944, kde probíhala právě bitva o Guam mezi americkým vojskem a japonským, okamžitě se v bojích angažoval. Nasazoval svůj život, pro záchranu druhých pod plnou palbou. Mnozí jeho kolegové, kteří ho při výcviku šikanovali a prováděli mu nepříjemnosti, si velmi rychle uvědomili, jakým je Desmond Doss pro jednotku přínosem. V této bitvě byl Desmond oceněn Bronzovou hvězdou za chrabrost. Po bojích na ostrově Guam ukázal Doss svou statečnost také v bitvě u Leyte, kde získal druhou Bronzovou hvězdu.
V této bitvě mladý voják medik Desmond Doss doslova proslul. Když byl Desmond společně se svou jednotkou vysazenn na Okinawu, kde se odehrávala krvavá bitva, už nepanovalo žádné nepřátelství mezi Dossem a ostatními vojáky. Všichni totiž už dobře věděli po předchozích bitvách, že Desmond byl právě ten, kdo tam byl pro ně a kdo se je snažil zachránit pod nepřátelskou palbou i za cenu svého vlastního života. Když se 307. pěší pluk 77. pěší divize přesunul do bojové linie na Okinawský útes známý také jako Hacksaw Ridge, začal skutečně krvavý masakr. Při této bitvě dokázal odvážný medik Desmond Doss zachránit více než 75 zraněných vojáků přes neutuchající nepřátelskou palbu protivníků. To vše stále věříc ve své poslání pomáhat, ale bez použití jakékoliv zbraně. Desmond tedy působil na válečném poli neozbrojen a sám byl během této bitvy několikrát zraněn. Ani jeho zranění ho však v pomoci druhým nezastavila. Za tento nevídaný hrdinský čin mu byla v roce 1945 udělena Medaile cti přímo tehdejším americkým prezidentem Harrym S. Trumanem, a také vyznamenání Purpurové srdce, které dostal hned několikrát.
Desmond se dlouhá léta zotavoval ze svých zranění, která během válečných masakrů utrpěl, a také z tuberkulózy, kterou si přivezl již z bitvy u Leyte. Bohužel kvůli ní přišel o jednu plíci a jeho rekonvalescence byla opravdu dlouhá.
S Dossovo ženou Dorothy Shutte, kterou si vzal, měli společně jediného syna, kterého pojmenovali Thomas Desmond mladší. Dorothy bohužel měla v roce 1991 nešťastnou nehodu, při které také zemřela. Po dvou letech od smrti své první ženy se však Desmond znovu oženil s Frances Duman. Po válce Desmond pracoval na své malé farmě v Georgii, a také se věnoval přednášení o svých zkušenostech z válečného období. Mimo to sloužil také pro skautský program pro děti a mládež, který měla na starost jeho církev.
Desmond zemřel v rodinném kruhu kvůli svým dýchacím potížím v roce 2006 v Alabamě a byl pohřben s veškerými vojenskými poctami na Národním hřbitově v Tennessee. Americká armáda v den Desmondovo pohřbu vyslala několik vojenských vrtulníků, aby provedly čestný přelet nad Desmondovo hrobem.
Příběh mladého hrdiny Desmonda Dosse, který se odmítal bránit zbraní kvůli své víře a šel do krvavých bojů pouze s holýma rukama a lékárničkou na krku, si můžeme také připomenout v celovečerním filmu s názvem Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, který mapuje Desmondův nelehký život v armádě. Film zrežíroval Mel Gibson a je skutečným odrazem nebojácného a odvážného hrdiny, který byl schopen nasazovat svůj život pro druhé a díky tomu si dokázal vysloužit to nejvyšší možné vyznamenání, a to vše bez pomoci jakéhokoliv násilí a zbraní!