Jestliže jste turista a majitel psa k tomu, tak vy a váš chlupatý kolega jste patrně určeni osudem k tomu, abyste se stali dokonalí traťoví kámoši. Ale speciálně poprvé to není věc, co byste měli podcenit. Bude to totiž kolega, co bude vyžadovat mnohé speciální věci ve vašem batohu. Jestliže pro sebe i něho ale chcete udělat co nejvíce, určitě si prostudujte tento postup a doporučení, jak z něj udělat perfektního putovního psa. Co vše tedy udělat v rámci před-cestovní přípravy se psem?
Jestliže jste turista a majitel psa k tomu, tak vy a váš chlupatý kolega jste patrně určeni osudem k tomu, abyste se stali dokonalí traťoví kámoši. Ale speciálně poprvé to není věc, co byste měli podcenit. Bude to totiž kolega, co bude vyžadovat mnohé speciální věci ve vašem batohu. Jestliže pro sebe i ho chcete udělat co nejvíce, určitě si prostudujte tento postup a doporučení, jak z něj udělat perfektního psa.
Vy jste sice z dvojice pes-člověk ten inteligentnější, takže podle toho byste se měli zařídit. Speciálně u štěňat, co ještě stále mají tak trochu svoji hlavu. Vytvořit pouto s podobným tvorem vám ale jednou skutečně a doslova může zachránit krk v lese (zahnání medvěda, nalezení cesty, přivolání lidí, když se někde vyvrátíte, …), takže určitě je nepodceňujte…
V kostce je třeba vyřešit toto:
Pro začátek, štěňata nejsou připravena na nesení zátěže a ani jejich imunitní systém není ještě dokonalý a připravený vyrazit do přírody, takže si musíte sami dobře spočítat a uvědomit, kdy právě váš pes bude připravený.
Navštivte svého veterináře a položte mu proto několik klíčových otázek ještě před tím, nežli vyrazíte do přírody nebo na podobnou delší trasu:
Znejte traťové regulace – vždy si ověřujte regulace tratí a míst, kam se se svým psem vydáváte s batohy. Jsou jisté národní parky („U.S. National Parks“), v cizině speciálně, kam vás s ním nepustí ani na vodítku. V USA třeba můžete teoreticky do oblastí typu Národní lesy („National forest“) a Běžné parky („Park“). Sem sice můžete, ale pravidla se silně liší místo od místa. Vodítka jsou ale potřebná vždy a všude.
Vytrénujte poslušnost a traťovou etiketu – musíte udržet kontrolu nad svým psem po celou dobu cesty. Pokud to bude potřeba pro koně, kola a jiné turisty, ustupte jim z cesty. Ale mít jej na vodítku, to nestačí, musíte jej udržet v klidu i tehdy, když se další lidé / zvířata / psi blíží, prochází i se vzdalují.
Nenechte žádnou stopu – na denních cestách a obecně všude, kde je to možné, seberte jejich trus do příslušných pytlíků. Určitě také je špatná forma je tam nechávat s tím, že je posbíráte po cestě nazpátky. Pokud se bojíte o to, že se protrhne, vezměte pytlíků více a vše pak doma recyklujte stylem, jaký již pro psí trus používáte.
Na vašich psích výletech s batohy mají lidé i psi stejné pravidlo: „Žádné stopy na trati!“ - dejte / pohřběte trus do 15-20 cm hluboké díry pod listí a hlínu a to aspoň 60-70 metrů od vlastní trati, kempu, zdrojů vody, … Nutit i psovi pravidlo 60-70 metrů není praktické, ale buďte připraveni, že když začne močit do nebo vedle vodního zdroje, budete muset vše přerušit a pokračovat ještě kus.
Zahajte traťový tréninkový režim – pomalu se se psem začněte nořit do rutiny túr a cest po lese. Začněte s jednou, co potrvá jen hodinku, pak sledujte, jak je na tom psí energie. Když je váš pes stále super-aktivní, zvyšte příště čas na trase o další hodinu. Váš cíl je u vašeho psa vytrénovat jej na takový čas, aby zvládl to, co plánujete i vy jednou na svých budoucích túrách a výletech s batohy. Tento pomalý postup také pomáhá zatvrdit městem změklé packy.
Mít své vlastní psí spřežení je bezpochyby asi také sen mnohých lokálních turistů, ale není to nic levného. A tím více je vše náročné na čas, jelikož si smečku musíte ideálně pěstovat a vychovávat sami celé generace dopředu. Když jste ale v ledové pustině jen vy a psi, asi není hezčího pocitu na světě…
Jak se záhy přesvědčíte, není to jediná věc, jakou váš cestovní čtyřnohý přítel potřebuje, ale to oddělujte běžné procházky od pořádných túr. I když váš vnitřní survivalista a turista patrně bude přemítat o konstrukci, materiálech a tvaru, mnohem důležitější je batoh pro psa správně upevnit a nechat jej, ať má dost času si na něj zvyknout. To jsou vaše klíčové kroky. Je zde ale jedna funkce, nad kterou určitě stojí za to trochu slintat – držadlo shora, jenž vám umožní držet psa poblíž při nebezpečných přechodech příliš vysoké vody anebo když se setkáte s něčím, co ho irituje, popřípadě nemůže odolat lovu či očichání turistů atd. atd.
Změřte obvod hrudníku vašeho psa v nejširším místě hrudníku. Většina batohů se prodává v řadě velikostí, jenž musí odpovídat naměřenému. Upravte popruhy případně tak, aby vše pěkně pevně sedělo, zase ale neutahujte moc. I váš pes musí dýchat. Určitě ale upevněte dost na to, aby mu batoh stále neklouzal.
V rámci vašeho tréninku do hor, můžete začít tím, že si jej váš pes zvykne nosit nejprve jen tak prázdný a okolo domu. Když se to pro něj již stane rutina, přidejte sem pár kg (rovnoměrně rozložených po stranách). Pomalu zvyšujte zátěž pokaždé, když dosáhnete žádaného mezi-cíle. Zhruba by pro vás i psa mělo být maximem nést cca 25 % tělesné váhy. To nicméně ovlivní faktory jako jsou věk, váha, velikost, … Opět se v této věci zeptejte veterináře.
Váš veterinář nebude po ruce tehdy, kdy budete na trati, tím pádem je pro vás nezbytná jak sada první psí pomoci, tak i znalosti, jak ji použít. I organizace typu Červený kříž jsou dobrým zdrojem dat pro majitele psů: nabízí pro ně seznamy, prodávají lékárničky, tréninkové brožurky, …
Nezapomeňte ani na další případné speciální léky, jaké vám váš veterinář předepsal. Další dobrý dodatek sem je stará čistá bílá ponožka, jenž se dá použít jako obvaz.
Někteří z majitelů psů také přibalují léky na průjem, jenž za podobných akcí hrozí dost často. Udělejte to ale opět až tehdy, když se poradíte s veterinářem o správném dávkování.
Toto začíná s rozměrem vašeho stanu – nyní to totiž bude „jedna osoba navíc“, jako pomůcka na spaní postačí bohatě podhlavník z pěnovité hmoty (starý kus karimatky?) o rozměrech malé dětské postýlky.
Nezapomeňte, že stejně jako i u jiných věcí, i zde bude nezbytná špetka tréninku na vaší zahradě. Je důležité, aby si na novou postel zvykl a spalo se mu tam komfortně.
S prvními náznaky tréninku na horského a turistického psa byste měli začít co nejdříve a to formou hry. Čím spíše začnete totiž, tím větší šance, že vám již mezitím přiroste k srdci (ono to ani jinak nejde se psem na horách) a tím větší pouto to i bude. Musíte si oba věřit občas, ale samozřejmě u psa, co se ještě stále učí různé věci pro své dobro, trvejte na svém u nevhodného chování (běhání do cest, …).
Mnohé z vaší výbavy pro psy můžete vzít s sebou. Přece jen budete mimo civilizaci chvíli, takže je třeba pamatovat ještě na další věci:
Být na cestě po celý den bude vyžadovat z vaší strany větší dávky jídla, než jaké váš pes typicky spotřebuje při nečinnosti / pobíhání okolo domu.
Větší psi vypijí až 30-60 ml vody denně na 1 kg váhy. Psi vážící okolo 10 kg a lehčí zase vypijí spíše 90 ml na 1 kg váhy. To jsou ale jen velmi hrubé nárysy a doporučení, takže musíte sledovat svého kámoše a nabídnout mu dostatek vody, tím spíše, když je horko až dusno.
Jestliže má váš pes suchý nos, tak ho málo hydratujete.
Všeobecné pravidlo ohledně jídla zase říká, že je dobré začít na obvyklé dávce jídla a pak přidat jeden šálek za každých 10 kg váhy psa.
Tip: Jestliže máte žízeň, hlad a jste unavení, váš pes patrně také. Dejte si proto pauzu, něco sezobněte, napijte se a chytněte dech zase pospolu.
Malý pes je jako malé dítě – jakmile mu nevěnujete stoprocentní pozornost, tak okamžitě uteče, někam spadne, proboří se do ledu, … Dalším koníčkům odvádějícím pozornost se tedy s nimi věnujte jen v omezené míře a obdařte je o to větší pozorností a hrajte si hlavně s nimi.
Jste stejného biologického původu, podstaty a konstrukce, takže je zřejmé, že na ně v této věci čekají stejná nebezpečí jako na vás. Větší problém ale je, že váš pes mnohé z nich nepozná a nebude ani schopen vám povyprávět, co si o nich myslí nebo co mu dělá problémy. Buďte proto extra pozorní k následujícímu: