Operace výsadkářů při vylodění v Normandii

Události Dne D jsou jedním z nejčastějších námětů filmů (Zachraňte vojína Ryana), seriálů (Bratrstvo neohrožených) či počítačových her (Brothers in Arms) s válečnou tématikou. Pojďte se společně s námi podívat na událost, která změnila vojenskou převahu ve druhé světové válce. Dnes se méně tradičně zaměříme na klamavou operaci, kterou se Spojencům dařilo vázat část německých jednotek, a na roli výsadkářů, kteří v této operaci sehráli zásadní roli.

Den D si každoročně připomínáme jako jednu z největších operací druhé světové války. Takto rozsáhlé invazi samozřejmě musela předcházet mimořádně pečlivá příprava, která měla za cíl zvýšení šance na úspěšné vylodění. Spojenci totiž moc dobře věděli, že i přes obrovské množství techniky a vojáků, které do boje vrhnou, pro ně může operace skončit nezdarem. Museli proto vymyslet způsob, jak odvést pozornost nepřítele na jiné úseky fronty a snížit tak počty vojáků bránící pláže Normandie.

Operace Bodyguard

Spojenci tušili, že přípravu tak velké invaze nemohou skrývat věčně. Rozhodli se proto využít pohybu svých jednotek ke lsti, díky které by se jim podařilo dokonale zaskočit německé velení. Operace dostala krycí název Bodyguard a byla rozdělená na 2 části: Fortitude North a Fortitude South.

Hlavním cílem operace Fortitude North bylo vytvoření šumu a falešných informací o tom, že se 4. britská armáda připravuje k masivní invazi do Norska. O šíření informací se starali dvojití agenti, kteří Němcům záměrně podsouvali nepravdivé či neúplné informace. Využití dvojitých agentů by německé velení pravděpodobně nepřesvědčilo, a proto se Spojenci rozhodli přidat těmto tvrzením na důvěryhodnosti. Do Norska se tak přesunuli příslušníci elitních složek Commandos s úkolem napadat průmyslové cíle a železnice. Pomyslnou třešničkou na dortu byl nevšední tah spojeneckých spojařů, kteří předstírali komunikaci mezi fiktivními jednotkami v Norsku a spojeneckým velením. Němci příběh o invazi nemohli vyloučit a Spojencům se tak povedlo odstavit velkou část německých jednotek na severu.

Bunkry a opevnění, tzv. Atlantický val, najdete na plážích Normandie dodnes.

Druhá část operace, Fortitude South, měla Němce přesvědčit o tom, že vylodění v Normandii je jen klamná akce a že se Spojenci ve skutečnosti vylodí v Calaiské úžině. Pro dosažení tohoto cíle došlo ke zřízení fiktivní armádní skupiny FUSAG, které měl velet generálplukovník George Patton. Spojenecké velení opět nenechalo nic náhodě a v oblasti základny Dover rozestavělo atrapy vozidel, falešné tábory i celé jednotky složené z figurín. Němečtí průzkumníci tak dále potvrzovali předpoklad, že Spojenci zaútočí z jihu, aniž by tušili, že se může jednat o léčku.

Velkou zajímavostí je, že druhá část operace Bodyguard neskončila ani ve chvíli, kdy se začaly spojenecké jednotky houfně vyloďovat na plážích Normandie. Klamání nepřítele probíhalo úspěšně dál, což německým velitelům znemožňovalo efektivní vydávání rozkazů. Spojencům se tak podařilo německé velení dokonale zaskočit a otevřít si cestu pro postup do nitra Francie.

Den D

Vylodění bylo původně naplánováno na 5. června, ale kvůli nepřízni počasí došlo k posunu data na 6. červen. Známé jsou především pláže Omaha a Utah, kde se jednotky setkaly s tuhým odporem nepřítele a kde spojenci přišli o nejvíce vojáků. Průběhu vylodění na plážích se věnovala řada filmů a seriálů. Z těch nejznámějších například Zachraňte vojína Ryana či Bratrstvo neohrožených.

Protože jsou výsadky na plážích poměrné známé a zachycuje je spousta dokumentů, my se zde nevšedně zaměříme na výsadkáře, kteří nebojovali na plážích, ale riskovali svůj život za nepřátelskými liniemi.

Vzdušný výsadek

Pokyn ke vzletu přišel hodinu před půlnocí z 5. na 6. června. Z letišť ve střední a jižní Anglii se do vzduchu vzneslo více než 1 200 letadel, ve kterých se tísnily 3 výsadkové divize. Výsadku se účastnila:

• americká 101. vzdušná výsadková divize

• americká 82. vzdušná výsadková divize

• britský výsadkový sbor

Výsadkáři se měli zmocnit především takticky důležitých mostů v okolí řek Orne a Douve. Hlavními cíli 101. vzdušné výsadkové divize bylo zabezpečení únikových cest z pláží v sektoru Utah a zničení významných železničních a silničních mostů přes řeku Douve. 82. vzdušná výsadková divize se měla zaměřit především na dobytí strategicky položeného města Sainte-Mère-Église.

Legendární Douglas C-47.

Hlavnímu výsadku předcházel výsadek zkušených návodčích, kteří měli za úkol vyznačit doskokové zóny a případně odstranit nástražné pasti v podobě kůlů, které mohly výsadkáře nepříjemně potrápit. Ani zkušení návodčí však nedokázali zcela odvrátit zmatek, který se měl rozpoutat nedlouho před seskokem.

Z důvodu špatné viditelnosti, nečitelné situace a zuřivé palby pozemních protiletadlových baterií, došlo k rozptýlení výsadkových letadel ještě před provedením samotného výsadku. V důsledku toho docházelo k narušení shozů, vojáci často končili v mořských vlnách, rozbouřených řekách, bez výzbroje a opuštění. Jen ztráty 101. výsadkové divize se vyšplhaly k 1 200 mrtvým či pohřešovaným. Navzdory mimořádně nepřehledné situaci se ale většině vojáků podařilo spojit se svými jednotkami a zajistit potřebné přechody, mosty a opěrné body.

Výsadkáři se při seskoku museli vypořádat s extrémními podmínkami.

Sainte-Mère-Église

Městečko Sainte-Mère-Église bylo jedním z nejdůležitějších cílů, které musely spojenecké jednotky získat a udržet. Nacházelo se jižně od pláže Utah a leželo na jedné z nejdůležitějších německých zásobovacích tras. Na jeho dobytí se podílely jednotky 82. výsadkové divize.

Seskoku spojeneckých výsadkářů ale předcházelo intenzivní bombardování, které zanechalo město v jednom ohni. Němci, které bombardování vyburcovalo k aktivitě, zběsile pálili po bezbranných výsadkářích. Řada vojáků v důsledku toho skončila v plamenech nebo v korunách stromů, kde se stali snadným cílem německých vojáků. I přes velké ztráty se povedlo jednotkám 82. výsadkové divize proniknout do města a postupně si ho podrobit. Tím ale boje v oblasti rozhodně neskončily. 6. června v dopoledních hodinách podnikly německé jednotky rozsáhlý protiútok, který se obráncům dařilo s vypětím všech sil odrážet až do příjezdu posil z pláže Utah.

Při seskoku parašutistů ve městě Sainte-Mère-Église ale došlo i k jedné pozoruhodné události, která se později stala předlohou filmu Nejdelší den. Hrdinou se zde stal vojín John Steel. Ten se při seskoku nešťastně zachytil padákem o kostelní věž a nemohl se vlastními silami ze zajetí vyprostit. Rozhodl se proto, že bude hrát mrtvého a tato taktika mu zachránila život. Ihned po dobytí města, a zajištění bezpečí, ho pak kamarádi z věže sundali. Místní na jeho počest nechali na kostel umístit figurínu, která připomíná jeho seskok.

Figurína vojína Johna Steela na kostelní věži v Sainte-Mère-Église.

Carentan

Jedním ze známých příběhů je i boj výsadkářů ze 101. výsadkové divize, kteří měli za úkol obsadit důležité mosty ve francouzském městě Carentan a následně ho celé obsadit. Hráči počítačových her si příběh mohou pamatovat například z legendární hry Brothers in Arms, která byla věnovaná právě americkým výsadkářům.

Stejně jako městečko Sainte-Mère-Église, byl i Carentan důležitým strategickým bodem, který spojenci museli získat za každou cenu. Boje zde probíhaly od 6. června až do 13. června a udržení města stálo spojence mnoho sil.

Pěší jednotky měly společně s výsadkáři zaútočit na město ze dvou směrů a vzít ho tak do kleští. Průzkumníci předpokládali, že město je pouze slabě bráněné a jeho dobytí nebude nijak náročný úkol. Jak se ale vzápětí ukázalo, Němci se nechtěli vzdát bez boje. Američané byli několikrát odraženi a utrpěli velké ztráty.

Nakonec se ale výsadkářům přeci jen povedlo postoupit. Nepříznivý vývoj prolomil podplukovník Cole, který se se svými muži vydal na útok za současného krytí kouřovou clonou. Podplukovník nařídil útok pomocí bajonetů. Sám se ujal vedení a postupně se k němu za mohutného křiku přidávali další a další vojáci. Útok muže proti muži si vyžádal velké ztráty, ale přinesl výsledky. Američané díky tomu mohli postupovat dále do srdce města. Za tento čin obdržel podplukovník Cole Medaili cti.

Když už se zdálo, že mají spojenecké jednotky vyhráno, objevila se u města další hrozba. Na cestě k posílení města byla 17. divize pancéřových granátníků, kteří měli za úkol město za pomoci německých výsadkářů dobýt zpět. Němci prolomili spojeneckou obranu hned na několika místech, ale průlom neměl dlouhého trvání. Výsadkářům přispěchali na pomoc posily z americké 2. obrněné divize. Čerstvé osádky tanků sherman rozbily hlavní čelo německého útoku a zahnaly zbylé jednotky na útěk. Carentan tak již definitivně zůstal v rukou Spojenců.