Kosa není kalašnikov: Jak se Sa vz. 58 liší od AKM

Podobná silueta, shodná ráže 7,62 × 39 mm a desítky let trvající omyl. Sa vz. 58 však není československou verzí kalašnikova: používá jiný pístový systém, odlišný způsob uzamčení závěru i vlastní řešení pouzdra, zásobníků a ovládacích prvků. Postavme proto kosu vedle dobového AKM a podívejme se, proč je lehčí, v čem se lépe ovládá a kde jí sovětský konkurent dokáže vrátit úder.

Označit Sa vz. 58 za klon kalašnikova je spolehlivý způsob, jak podráždit českého střeleckého patriota. A právem. Vnější podobnost obou zbraní sice svádí k jejich házení do jednoho pytle, pod povrchem však pracují na výrazně odlišných principech.

Záměnu navíc dlouhodobě přiživuje filmová tvorba, ve které kosa nejednou zastoupila některou z variant kalašnikova. Známým příkladem je film Lord of War, česky Obchodník se smrtí, s Nicolasem Cagem v hlavní roli.

Rozdíl je přitom patrný ještě před rozborkou. Stačí vzít obě zbraně do ruky: Sa vz. 58 působí lehčeji, subtilněji a obratněji. Po rozebrání je pak definitivně jasné, že kromě stejné ráže a základní koncepce mají oba systémy společného jen málo.

Rodina zbraní AK ovšem zahrnuje množství verzí, licenčních výrobků i různě zdařilých klonů. Abychom nesrovnávali neurčitou „kosu s kalašnikovem“, postavíme proti Sa vz. 58 konkrétně sovětský AKM. Jde o jejího přímého současníka – Sa vz. 58 byla zavedena v roce 1958, modernizovaný AKM o rok později – a zároveň o nejrozšířenější variantu kalašnikova v ráži 7,62 × 39 mm.

Sa vz. 58 je lehčí a kompaktnější než AKM

První rozdíl spočívá v hmotnosti a rozměrech. Sa vz. 58 je lehčí a kratší než její sovětský konkurent. V základním provedení váží 2,91 kg, zatímco u AKM se běžně uvádí přibližně 3,1 kg. Ani necelé čtvrt kilo přitom není zanedbatelné. Rozdíl poznáte už při běžné manipulaci se zbraní.

Ještě větší význam má nižší základní hmotnost ve chvíli, kdy začnete přidávat příslušenství. Kolimátor, montáž, svítilna nebo tlumič mohou s celkovou hmotností zbraně poměrně výrazně pohnout. Kosa zde proto začíná s určitou výhodou.

Rozdíly najdeme také v délce zbraní. Sa vz. 58 P s pevnou pažbou měří 845 mm, zatímco AKM 880 mm. Výsadková Sa vz. 58 V je dlouhá 845 mm s vyklopenou a 636 mm se sklopenou ramenní opěrou. AKMS, tedy sklopná varianta AKM, měří přibližně 920 mm s vyklopenou a 655 mm se sklopenou pažbou.

Několik centimetrů nemusí působit jako nic zásadního. Pak ale na zbraň osadíte kompenzátor, úsťovou brzdu nebo tlumič a najednou zjistíte, že se vám už nevejde do původního přepravního pouzdra.

Když vezmete Sa vz. 58 a AKM do rukou a porovnáte je bok po boku, rozdíl je patrný. Kosa působí subtilněji a díky nižší hmotnosti i kratší konstrukci se s ní lépe manipuluje.

Frézované vs. lisované pouzdro závěru

Další podstatný rozdíl spočívá ve způsobu výroby pouzdra závěru. Často se také setkáte s označením tělo zbraně, které je v tomto případě poměrně přiléhavé. Jde o důležitý díl, na jehož kvalitě provedení závisí mnohé.

K pouzdru závěru je upevněna hlaveň, pažba i pistolová rukojeť a uvnitř je uložen spoušťový mechanismus. Ani jedna z porovnávaných zbraní přitom nemá samostatný upper a lower receiver jako zbraně rodiny AR-15.

• U AKM je pouzdro lisováno z plechu a jednotlivé komponenty jsou v něm upevněny svařováním nebo nýtováním. Tato technologie se výrazně rozvinula především během druhé světové války. Umožňovala levnou a rychlou výrobu při zachování potřebné odolnosti.

• Pouzdro Sa vz. 58 je oproti tomu vyrobeno z přesného odlitku, který je následně dofrézován do finální podoby. Výroba je náročnější, ale také přesnější a výsledné pouzdro působí velmi solidně. Vedle nýtovaného a svařovaného plechu AKM zkrátka vypadá „poctivěji“.

Od obráběného AK-47 k lisovanému AKM

První sériově vyráběné AK-47 sice používaly lisované pouzdro, Sověti však zpočátku nedokázali tuto technologii plně zvládnout. U většiny pozdějších provedení AK-47 proto přešli na obráběná pouzdra podobná tomu, které používá Sa vz. 58. K lisování se úspěšně vrátili až s příchodem modernizovaného AKM.

AK-47 s obráběným pouzdrem byl podstatně těžší. V závislosti na konkrétním provedení mohl rozdíl oproti Sa vz. 58 dosahovat téměř jednoho kilogramu. A možnost nést místo hmotnosti zbraně další kilogram střeliva není v bojové situaci zanedbatelná.

Postupem času se ukázalo, že z pohledu spolehlivosti a životnosti jsou obě výrobní technologie na velmi dobré a v zásadě srovnatelné úrovni. Podmínkou je samozřejmě dodržení správných výrobních postupů. To ale vzhledem k množství zemí a závodů, ve kterých se zbraně sovětského vzoru vyráběly, nebylo vždy pravidlem.

Pevná a sklopná pažba: Kosa sází na snadnou výměnu

Ještě chvíli zůstaneme u pouzdra závěru, ke kterému se mimo jiné upevňuje pažba. A právě tady narazíme na další důležitý rozdíl. Sa vz. 58 používá totožné pouzdro pro pěchotní verzi P s pevnou pažbou, přezdívanou „pádlo“, i pro výsadkovou verzi V se sklopnou ramenní opěrou.

U kalašnikova jsou pouzdra pro pevnou a sklopnou pažbu řešena odlišně. Platí to jak pro AK-47 a jeho sklopnou variantu AKS-47, tak pro pozdější AKM a sklopný AKMS.

Pokud tedy nevíte, zda chcete kalašnikov s pevnou, nebo sklopnou pažbou, je dobré si tuto otázku vyřešit předem. U Sa vz. 58 lze pažbu snadno vyměnit po povolení jediného šroubu. U kalašnikova taková výměna možná není.

Sklopná pažba Sa vz. 58 vs. AKMS

Samotná sklopná pažba je příběhem sama pro sebe. U Sa vz. 58 se po stisknutí tlačítka na spodní straně kloubu sklápí na pravou stranu zbraně. Sklopné pažby AKS-47 a AKMS se naopak inspirovaly konstrukcí německého samopalu MP 40. Spolu s ní si přenesly také její největší nectnost – tendenci k postupnému viklání.

S menší vůlí v kloubu se lze setkat také u Sa vz. 58. Zpravidla ji ale vyřeší výměna několika vnitřních dílů. U AKS-47 a AKMS je oprava složitější. Pažbu tvoří kloub u pouzdra, dva ocelové kulaté profily a sklopná botka, takže celá konstrukce obsahuje více pohyblivých spojů.

Různé země vyrábějící vlastní varianty kalašnikova řešily sklopné pažby odlišně. Východoněmecká, polská nebo maďarská provedení se proto lišila konstrukcí i uživatelským komfortem. Některá přitom byla ještě méně pohodlná než původní sovětská sklopka.

Pevná pažba: Dřevo nebo dřevotřísková hmota

U pevných pažeb není příliš co řešit. U kalašnikova bývají dřevěné. Starší a sběratelsky zajímavější pažby Sa vz. 58 se vyráběly z bukového dřeva, zatímco novější a mnohem častější provedení používají dřevěné třísky slisované ve formaldehydové pryskyřici. Není to nejhezčí řešení, ale dobře odolává vlhkosti a jeho výroba je levná.

V obou případech jsou pevné pažby relativně komfortní a nabízejí slušné zalícení. To se o dobových sklopkách rozhodně říct nedá.

Záchyt závěru: Praktická výhoda Sa vz. 58

Kde Sa vz. 58 vede na celé čáře, je záchyt závěru. Po vystřelení posledního náboje zůstane závěr v zadní poloze. Záchyt aktivuje prodloužená část podavače prázdného zásobníku, takže střelec okamžitě pozná, že mu došlo střelivo.

Zbraň sice nemá samostatný ovladač vypuštění záchytu závěru jako AR-15, v aftermarketu jej však lze dokoupit a osadit. Po zasunutí plného zásobníku pak může střelec vypustit závěr přímo ovladačem, což přebití zjednodušuje a zrychluje. V původním provedení je potřeba znovu použít napínací páku nosiče závorníku.

Zastava: Závěr zachycený o podavač

Známým pokusem vyřešit tento nedostatek platformy AK byly jugoslávské pušky Zastava. Po vystřelení posledního náboje se jejich závěr zastavil o samotný podavač zásobníku. Jakmile ale střelec zásobník vyjmul, závěr už nic nedrželo a „spadl“ do přední polohy.

Systém alespoň upozornil na prázdný zásobník a omezil riziko takzvané „rány mrtvého muže“, tedy situace, kdy střelec stiskne spoušť a zbraň pouze naprázdno cvakne. O skutečný záchyt závěru však nešlo, protože závěr v zadní poloze nedržel mechanismus zbraně.

Krátký vs. dlouhý zdvih pístu

Výrazně se liší také pístový systém. AKM používá tradiční píst s dlouhým zdvihem, který je pevně spojený s nosičem závorníku. U Sa vz. 58 je píst samostatný a vykonává pouze krátký zdvih.

Z hlediska spolehlivosti vycházejí oba systémy přibližně nastejno. Výhodou Sa vz. 58 je ale podstatně nižší hmotnost pohybujících se součástí. To se pozitivně projevuje na vnímání zpětného rázu a chování zbraně při střelbě. Samostatný píst lze navíc v případě poškození vyměnit snadněji než sestavu pístu a nosiče závorníku u AKM.

Odlišné způsoby uzamčení závěru

Závěrový systém je dalším prvkem, u kterého šli konstruktéři úplně rozdílnou cestou. Dalo by se říci, že AK je z pohledu uzamčení závěru mnohem podobnější platformě AR-15 než Sa vz. 58. Využití kyvné závory namísto rotačního závorníku je u zbraně tohoto typu velmi neobvyklé.

Z hlediska spolehlivosti lze opět říci, že oba systémy fungují bez potíží i ve ztížených bojových podmínkách. Teoretickou výhodou Sa vz. 58 je větší „otevřenost“ celého systému. Kryt závěru, který je mimochodem jedním z mála plechových výlisků na samotné zbrani, zakrývá pouze zadní část pouzdra. To teoreticky snižuje riziko závady při vyhazování nábojnice a zároveň usnadňuje přístup k mechanismu při řešení případných problémů.

Má to ale také svou odvrácenou stránku. Stejná otevřenost, která usnadňuje vyhazování nábojnic a přístup k mechanismu, zároveň umožňuje snazší pronikání nečistot do útrob zbraně.

Pro hobby střelce má otevřená konstrukce ještě jeden důsledek. Na horní straně zbraně chybí delší souvislá plocha pro osazení Picatinny lišty a montáž optiky. U Sa vz. 58 jste tak obvykle odkázáni spíše na kolimátor nebo prism scope. Delší optika vyžaduje boční montáž, přičemž u některých řešení mohou vystřelené nábojnice občas „cinkat“ o její tělo.

Pojistka a volič režimu střelby

Pojistku na zbraních AK není třeba představovat. Od prvních provedení AK-47 až dodnes zůstává víceméně stejná. Jde o plechový výlisek na pravé straně zbraně, který v zajištěné poloze zároveň slouží jako protiprachová krytka.

Je značně subjektivní, zda střelci více vyhovuje toto řešení, nebo podstatně menší volič režimu střelby Sa vz. 58, který se otáčí o 90 stupňů. Mnoho střelců oceňuje, že v zajištěném stavu směřuje jazýček ovladače kolmo dolů a tak trochu „překáží“ ukazováčku střílející ruky v cestě. Střelec tak snadno pozná jeho polohu po hmatu a může zbraň odjistit, aniž by musel hmatník hledat pohledem.

Hliník proti oceli: Rozdíly mezi zásobníky

Praktickou výhodou Sa vz. 58 jsou její zásobníky. Na rozdíl od zásobníků AKM nejsou vyrobeny z lisovaného ocelového plechu, ale z hliníkové slitiny. Díky tomu jsou nejen mnohem lehčí, ale také nemají tendenci rezivět.

A co si budeme povídat, pravidelné čištění zásobníků není něco, čemu by se věnoval každý střelec. To může být problém, protože správná funkce zásobníku je pro spolehlivost celé zbraně naprosto klíčová. Původní vojenské střelivo s korozivní zápalkovou složí navíc způsobovalo velmi rychlou korozi ocelových částí zbraně vystavených zplodinám.

Sa vz. 58 vs. AKM: Kde má která zbraň navrch?

Bylo by nefér tvrdit, že je Sa vz. 58 oproti platformě AK nutně lepší. Není. Je jiná, hodně jiná. Svébytná, řeklo by se. Někomu její vlastnosti vyhovují, jinému ne. Každá z obou zbraní má své přednosti i slabší stránky, které mohou jednomu střelci imponovat a jiného od koupě spolehlivě odradit.

Platforma AK navíc nezůstala stát na místě. Další vývoj přinesl AK-74 a po několika dalších etapách také dnešní AK-12. Přibližně o 15 let mladší AK-74 používal zásobníky ze syntetických materiálů a jeho sklopná varianta AKS-74 nabídla příznivější tvar pažby s podstatně lepší plochou pro zalícení než AKMS. Přechod na ráži 5,45 × 39 mm zároveň snížil zpětný ráz i hmotnost neseného střeliva a přispěl ke kultivovanějšímu chování zbraně. To už se ale bavíme o jiné generaci konstrukce.

Podstatné je, že se Sa vz. 58 může postavit AKM tváří v tvář – nebo spíše ústím k ústí – a v přímém srovnání se rozhodně neztratí. V nižší hmotnosti, záchytu závěru nebo snadné výměně pažby má kosa navrch. AKM jí naopak vrací úder jednodušší sériovou výrobou, dostupností dílů a zásobníků i jejich mimořádnou robustností.

Obě zbraně během desítek let služby prokázaly své kvality. Pak už záleží především na uživateli, která z nich mu sedí více.