Dá se z té řeky pít? Několik tipů, jak poznat bezpečný vodní tok

V jednom z předchozích článků jsme popisovali, kde nalézt v přírodě zdroje vody a jak ji upravit na pitnou. Přestože jsme si řekli, že tekoucí voda je z bakteriologického hlediska nejvhodnější volbou, je třeba brát na zřetel, že i průzračná voda dravé horské říčky může být zdrojem střevních problémů. Pojďme se tedy podívat, jak poznat bezpečný vodní tok.

Pitná voda z řeky?

Hned na začátek je dobré si říci, že řeka nebo potok nikdy není 100 % bezpečný vodní zdroj. I když zvláště řeky a potůčky v zapomenutých částech matičky Země, běžně používáme k přímému pití, je to vždy na vlastní riziko. Kdo by ale odolal chladivé průzračné vodě z alpského potůčku, norského vodopádu, sibiřské řeky či krušnohorské bystřiny? Nikdy však nevíme, co se skrývá proti proudu. Zda tam není uhynulý kamzík, pole hnojené močůvkou nebo stádo ovcí. Zde je tedy pár tipů pro výběr správného vodního zdroje.

Voda z řeky může být kvalitní, ale i nebezpečná

Čím výše, tím lépe?

Pravdou je, že voda z horských řek, potůčků nebo pramínků stékajících po skalách bývá vždy nejkvalitnější a v mnoha případech vhodná k okamžité spotřebě. Se stoupající nadmořskou výškou ubývá i možností znečištění. V horských oblastech je také prakticky nulová možnost chemického znehodnocení vody člověkem. Důležitější je ohlídat si biologické faktory. Nejlepší voda tak bývá nad horní hranicí lesa, v oblastech kde se intenzivně nepase dobytek a potok, nebo říčka proudí volně korytem přes kameny. Potoky v horských oblastech také většinou nemají podzemní zdroje a voda v nich pochází výhradně z tajících sněhových polí a ledovců. Raději se ale vyvarujte dlouhodobému pití vody přímo u paty ledovce. Je sice většinou čistá, ale silně demineralizovaná. Cenné minerální látky totiž sbírá právě cestou do údolí přes kameny.

Voda z horských potoků je nejkvalitnější

Podloží a dno

Bezpečnější vodu získáte vždy z toků, které mají kamenité, nebo písčité dno. V takovém prostředí mohou skvěle žít ryby, ale hůře se daří různým bakteriím a vodním rostlinám, jejichž rozkládající se části mohou znečišťovat vodu. Pokud už musíte nabírat vodu z toku z bahnitým dnem, udělejte to opravdu jen v nejvyšší nouzi.

Zeměpisné pásmo, teplota a místní zvyklosti

V tropickém pásu platí zcela jiná pravidla pro získávání pitné vody z řek než v našich končinách, nebo výše na severní polokouli. Díky nízkým teplotám je zcela jistě vhodnějším zdrojem vody některý z odlehlých sibiřských veletoků než čistě se tvářící potůček v Senegalu, který může být zdrojem mnoha parazitů. Ale pozor! Ani ve vysokých nadmořských výškách v Asii nevěřte bezmezně nočním mrazům a kamenitému korytu. Hygienické standardy v Nepálu, nebo Indii mají k našim zvyklostem ještě hodně daleko a malý potůček v himálajském údolí vás může později pěkně potrápit.

Nejdůležitější zásady pro získávání vody z řek a potoků

• Větší není lepší - pokud budete mít možnost zvolit mezi na první pohled čistou řekou, nebo podobně vyhlížejícím, ale menším přítokem - zvolte raději přítok. Menší vodní tok je kratší a díky tomu se možnost jeho znečištění snižuje.
• Kontrola proti proudu - nejdůležitější věc kterou musíte udělat před nabráním vody z řeky. Projděte se pár set metrů proti proudu vodního toku a všímejte si vzhledu vody i koryta. Kousek nad Vámi může být zátočina plná stojaté vody a bakterií, která pak jen pomalu vytéká k místu, kde si chcete naplnit lahev. Všímejte si i nepřirozených jevů, jako je pěna nebo uhynulé ryby (rybáři na Bečvě by mohli vyprávět).
• Výběr místa pro nabírání. Zvolte takové místo, kde voda proudí rychle, nejlépe na rovném úseku řeky nebo potoka. Nenabírejte vodu v tůních a meandrech. V případě většího vodního toku je lepší nabírat jí kousek od břehu, na kterém se hromadí usazeniny. Všímejte si také podezřelého zakalení vody, nebo olejnatých skvrn na hladině.
• Kontrola života v řece - přítomnost ryb, nebo jiných živočichů, je jedním z ukazatelů zdravého vodního toku. Každý větší vodní tok má pramen, horní tok, střední tok, dolní tok a ústí. Jednotlivé části řek se od sebe tak liší obsahem kyslíku a živin (biologického materiálu) Logicky tak vychází, že nejkvalitnější voda k pití je tam, kde žijí ryby nejnáročnější na čistotu vody. V horních úsecích řek, kde je mnoho peřejí a voda se bohatě okysličuje, tak žije pstruh obecný, nebo duhový o něco níže jsou to třeba lipani a okouni. Méně nároční na čistotu vody jsou naopak cejni, plotice, kapři a další druhy.
• Pozorujte další ‘'bioindikátory ‘' -  posouzení kvality vody se dá určit i podle tzv. bioindikátorů. To jsou rostliny, nebo živočichové, kteří jsou velmi nároční na kvalitu vodního prostředí.  Jsou to například některé druhy jepic. Známým živočichem indikujícím čistotu vody je také náš nejznámější korýš – rak říční. Nutno dodat, že tito živočichové signalizují však spíše to, že voda je čistá hlavně chemicky, ale určitě ne biologicky.
• Buďte nedůvěřiví - pokud nejste v časové tísni, nebo doslova neumíráte žízní, berte každou řeku, nebo potok jako potencionálně nebezpečnou pro přímé pití. Upravte tedy vodu tak, aby vám doplnila chybějící vodní deficit a nezpůsobila ještě větší dehydrataci vlivem průjmu, nebo zvracení.  A s tím souvisí i následující bod…
• Filtrujte - v dnešní době existuje spousta filtrů a přípravků na čištění vody, kterými si vytvoříte dostatek pitné vody během pár minut. Ať už jsou to nejrůznější výrobky s keramickou vložkou, nebo nanovlákny (např. Sawyer mini), přes které můžete pít říční vodu přímo

Před pitím vodu z jakékoliv řeky, nebo potoka raději přefiltrujte, nebo převařte.

Pár slov závěrem

Řeky, říčky a potoky jsou v přírodě po podzemních vývěrech a ověřených studánkách jedním z nejlepších zdrojů pitné vody. Určitě vhodnějším než rybníky, kaluže nebo jiná stojatá voda. Obezřetnost je ale na místě ale i u křišťálově čisté říčky. Pokud máte filtr na vodu, nebo možnost jí převařit, raději to udělejte.