Zavírací nože pro EDC: Jak se vyznat v materiálech, zámcích a konstrukci

Zavírací nůž patří mezi základní součásti EDC výbavy i praktického vybavení pro outdoor, práci nebo každodenní použití. Jednotlivé modely se ale výrazně liší použitými materiály, konstrukcí, typem zámku i způsobem otevírání. Právě tyto vlastnosti rozhodují o tom, jak pohodlně se bude nůž používat, jak dlouho vydrží i pro jaké činnosti bude nejvhodnější.

V tomto průvodci se podíváme na nejdůležitější parametry zavíracích nožů a vysvětlíme, jak se v nich zorientovat. Díky tomu si snáze vyberete nůž, který bude odpovídat vašim potřebám i způsobu používání.

Nůž patří k nejstarším nástrojům, které člověk používá. Dokonce byl v roce 2005 v anketě časopisu Forbes označen za nejdůležitější nástroj lidstva. Pokud za nůž považujeme i opracované kamenné řezné nástroje, jeho historie sahá přibližně 2,5 milionu let do minulosti.

Zavírací nože se liší nejen tvarem čepele, ale také konstrukcí, materiály a použitými mechanismy. Správný výběr závisí především na zamýšleném způsobu použití. Foto: Rigad

Co je zavírací nůž a jak vznikl

Hlavní výhodou zavíracího (skládacího) nože je možnost po použití bezpečně ukrýt čepel do rukojeti. Díky tomu je nůž kompaktnější, ostří je lépe chráněno před poškozením a není nutné používat samostatné pouzdro. Skládací konstrukce navíc umožňuje hospodárnější využití materiálu.

První skládací nože se údajně objevují již v době železné. Konstrukčně se jednalo o jednoduché čepele, které se v rukojeti ze dřeva nebo kosti otáčely kolem čepu – bez pojistek či přítlačných pružin. Většího rozšíření se skládací nože dočkaly ve starověkém Římě, přibližně mezi 1. a 4. stoletím n. l.

Dnes nosí zavírací nůž jako součást EDC výbavy mnoho lidí. Často je prozradí pouze kapsový klip vykukující z kapsy kalhot. Nabídka zavíracích nožů je ale velmi široká a jednotlivé modely se výrazně liší použitými materiály, konstrukcí i způsobem otevírání. Proto je dobré si ještě před výběrem ujasnit několik základních požadavků.

Při výběru zavíracího nože pro EDC se vyplatí položit si několik základních otázek:

• Kolik chci nebo mohu do nože investovat?

• K čemu budu nůž nejčastěji používat?

• Jaká legislativní omezení se na mě vztahují?

• Jaký systém jištění čepele preferuji?

• Jakou ocel čepele a materiál střenek zvolit?

• Jaký tvar čepele a výbrus mi bude nejlépe vyhovovat?

• Jaké konstrukční prvky jsou pro mě důležité?

• Jak velký a těžký nůž jsem ochoten nosit každý den?

• Jak snadno se nůž čistí a brousí?

Moderní zavírací nože často kombinují originální konstrukční řešení s nízkou hmotností a snadným ovládáním jednou rukou. Foto: Rigad

Jak vybrat zavírací nůž pro EDC

Při výběru zavíracího nože neexistuje jediné správné řešení. Každý uživatel má jiné požadavky, proto je dobré jednotlivé parametry posuzovat v souvislostech. Začněme tím nejzákladnějším – cenou.

Cena: Kolik investovat do zavíracího nože

Tady nemá cenu cokoliv radit. Existují levnější nože, u nichž je poměr výkonu a ceny 9,5/10 a které při slušném zacházení vydrží opravdu dlouho. Existují ale také drahé nože s čepelemi z těch nejnovějších práškových ocelí a těch nejfuturističtějších tvarů, které sice vynikají osobitostí, nicméně z praktického hlediska přinášejí menší užitek než nože s násobně nižší cenou.

Účel použití nože

Představy o využití nože bývají často mnohem barvitější než každodenní praxe. Nejčastěji se stejně bude jednat o rozřezávání obalů, obálek či balíků, zkracování provázků, porcování a loupání ovoce či krájení jiných potravin.

Je ale nasnadě, že existují profese, u nichž může dostat nůž více „naloženo“ – hasiči, policisté, vojáci či zdravotničtí záchranáři. U těchto profesí se uživatel může setkat s potřebou řezat popruh či bezpečnostní pás, rozřezat oděv zraněného, řezem uvolnit nepotřebné jistící lano, použít nůž při nácviku přežití v terénu, ale také někdy zapáčit, otevřít bednu se střelivem či municí, zkrátka použít nůž v rozporu s doporučením výrobce.

Tady lze zvolit dva přístupy – buďto si koupím levnější nůž, kterého mi nebude líto a který byť se slzami, ale s klidným svědomím účelně „zničím“ a vyhodím, nebo propátrám hlubiny internetu, něco si načtu a koupím něco, co vydrží, ale zaplatím za to samozřejmě mnohem vyšší cenu. Pokud se rozhodnu jít druhou cestou, využil bych zkušeností zkušenějších, recenzí, testů a hodnocení na YouTube ze strany uživatelů, kterým se nejlépe povedlo nůž poškodit či zničit. Proč zničit? Protože překročením hranice vám za své peníze odhalili, kde se ona hranice nachází.

Legislativní omezení při nošení nože

Žijeme ve světě, který se řídí pravidly a omezeními. O příčinách a smyslu některých z nich můžeme debatovat, můžeme s nimi nesouhlasit, ale to je tak asi všechno, co s nimi lze dělat. Některá z nich se týkají nožů.

Pokud se chystáte do zahraničí, ať již na dovolenou, nebo pracovně, doporučuji si před návštěvou prostudovat tamní zákony a omezení, jež se týkají nožů – viz např. Německo, Velká Británie, Holandsko či Norsko. Někde totiž stále panuje přesvědčení, že nůž může za zranění, lžíce za obezitu a tužka za sprostá slova na papíře. Jako by paragraf zakazující nošení nože byl účinnější než paragraf zakazující ublížit jinému.

Stejný model může být dostupný v několika barevných i materiálových variantách. Výběr střenek ovlivňuje nejen vzhled, ale také ergonomii a vlastnosti nože. Foto: Rigad

Typ zámku a jištění čepele

Slip joint

Jedná se o nůž, u kterého je čepel v otevřeném stavu udržována pouze tlakem ploché pružiny na část hřbetu řapu čepele, přičemž tato plochá pružina působí zároveň jako doraz. Příkladem budiž např. známý švýcarský nůž od firmy Victorinox, avšak pouze modely v délce do 93 mm. Modelová řada o délce 111 mm již má další přídavné jištění.

Nevýhodou slip jointu je možnost, že při nešikovné manipulaci či nepozornosti může při tlaku či úderu na hřbet čepele otevřeného nože dojít ke sklopení čepele na hřbet prstů ruky, která nůž drží. Výhodou je jednoduchost konstrukce a hlavně méně problematické nošení (při dodržení předepsané délky čepele a podmínek nošení) ve většině států Evropy.

Liner lock

Liner lock zajišťuje otevřenou čepel pomocí pružné části příložky – kovové nosné části rukojeti skládacího nože, na kterou se následně připevňují gripy (střenky) a která nese „pivot“, neboli čep čepele. Příložka je viditelná zespodu, ze strany ostří nože, a odjišťuje se tlakem do strany tak, aby „uhnula“ sklápěné čepeli.

Jedná se o velmi intuitivní pojistku, která ale při špatně zvolené tloušťce či pružnosti příložky a nesprávném úhlování dosedací části čepele může po čase vykazovat vertikální vůle, které se velmi nesnadno odstraňují.

Frame lock

Pojistka, která má stejný princip jištění jako liner lock, nicméně je tvořena odpruženou částí kovové bočnice střenky, tedy nikoliv pouze tenkou přepážkou pod střenkou.

Bývá častá u dražších značek (Zero Tolerance, Chris Reeve) a u těchto značek bývá vylepšena instalací ocelové dosedací části jistící bočnice (lock baru), která se v zajištěném stavu opírá o čepel, aby při používání nedošlo k deformaci měkčího materiálu bočnice, k níž dochází zejména u střenek z titanu.

Back lock

Back lock je hřbetní pojistka, u které odpružená lišta na hřbetu střenky zapadá svým výstupkem do příčné drážky na těle čepele. Drážka se nachází na horní části „řapu“ čepele, ve kterém je otvor pro pivot. Výstupek na liště brání sklopení čepele tahem, a pro její zavření je proto nutné stlačit určitou část hřbetní lišty.

Nevýhodou je vznik vertikálních vůlí v okamžiku, kdy se výstupek lišty deformuje vymačkáním o čepel. Toto řešení je tradiční například u nožů Buck 110 nebo Mikov Fixír.

Tri-Ad lock

Ve své podstatě jde o modifikaci back locku, jen s tím rozdílem, že výstupek hřbetní lišty je konický, zapadá do příčného zářezu na řapu čepele, ale současně se přední částí opírá o tzv. stop pin (čep, který při otvírání zastaví čepel v pracovní poloze). Díky tvarování výstupku se případně vzniklé vůle samy vytěsní – konický výstupek zkrátka zapadne hlouběji. Systém odjištění je stejný jako u back locku.

V současné době jej oficiálně používá zejména firma Cold Steel. Tato pojistka je hodnocena jako jedna z nejspolehlivějších. Z hlediska umístění hmatníku a tuhosti pružiny téměř není šance, že si člověk nůž při práci náhodou sám odjistí.

Axis Lock

Axis lock je pojistný mechanismus, u kterého odpružený příčný čep ve střence, jenž má výřezy v bočnicích vymezenu dráhu pohybu, zezadu zablokuje otáčející se řap čepele. Tato pojistka má také schopnost vytěsňování, pokud na příčný čep působí rovnoměrný tlak pružin. Pro odjištění je třeba nejdříve stáhnout příčný čep směrem vzad tak, aby uvolnil dráhu otáčejícímu se řapu.

Donedávna byl tento typ pojistky oficiálně používán výlučně firmou Benchmade, ale díky vypršení patentu v roce 2016 se pod různými názvy rozšířil i k dalším značkám (např. Ganzo).

Button Lock

Button lock využívá pojistku, u které sklopení čepele brání příčné válcové tlačítko poblíž pivotu čepele. Pro odjištění se tlačítko stlačuje zboku tak, aby část jeho těla s menším průměrem umožnila pootočení čepele k zavření.

Pojistka může fixovat čepel i v uzavřené poloze, což se využívá zejména u vystřelovacích nožů otevíraných asistovaně či automaticky pomocí pružiny (zejména u firem Böker, Pro-Tech a Kizer).

Materiály zavíracího nože

Materiál čepele i rukojeti výrazně ovlivňuje vlastnosti zavíracího nože. Zatímco konstrukce a pojistka rozhodují o bezpečnosti a ovládání, použitá ocel určuje zejména ostrost, výdrž ostří, odolnost proti korozi i náročnost broušení.

Jakou ocel čepele zvolit

Základní rozdělení ocelí na čepele nožů je na uhlíkové – snadno korodující – a korozivzdorné, které jsou v závislosti na obsahu příměsí schopny korozi více či méně odolávat. Typ zvolené oceli bude mít samozřejmě vliv na uživatelské vlastnosti čepele (odolnost a trvanlivost ostří, houževnatost), ale často opomíjený je i vliv zpracování této oceli.

Jinými slovy – i kvalitní prášková ocel, která je špatně zpracovaná, může mít z uživatelského hlediska horší vlastnosti než průměrná ocel se špičkovým zpracováním. Čistě podle ocelí bych se proto neorientoval. Navíc průměrný uživatel výrazný rozdíl mezi podprůměrnými a špičkovými ocelemi nejspíše ani nepostřehne.

Proto je na zvážení každého, jak moc dovolí zvolenému materiálu čepele promlouvat do koncové ceny. Dosti často má pak člověk strach nůž z drahé oceli používat, což je vlastně kontraproduktivní – špičková ocel je tam právě proto, aby více vydržela.

Materiál rukojeti a střenek

Rukojeť či střenka nože může být vyrobena z téměř nekonečné řady materiálů. Od přírodních – dřeva, parohu, kosti, rohoviny, zuboviny či klů (mamutích) – až po syntetické.

Pozor, některé přírodní materiály je třeba nejprve stabilizovat, tzn. ochránit před přirozenou degradací biologických struktur, zejména vlivem vlhkosti, ale současně i před nadměrným vysycháním, a tím změnou rozměrů. K tomu se používá např. napouštění epoxidovou pryskyřicí (zejména u porézního biomateriálu).

Pokud není člověk zarytý tradicionalista a staromilec, měl by spíše zvážit některý ze syntetických materiálů, jako jsou G/FRN (Glass-/Fiberglass-Reinforced Nylon – nylon zpevněný skleněným vláknem), Micarta – laminovaný vláknitý materiál (tkanina, plátno nebo papír) prosycený fenolickou pryskyřicí, G10 – kompozit ze skleněných vláken a pojiva, tedy epoxidu, nebo karbon – kompozit z uhlíkových vláken a pojiva, také epoxidové pryskyřice; v podstatě totéž co G10, jen s rozdílným typem vlákna.    

Výhodou syntetických materiálů je pevnost a odolnost proti vlhkosti a povětrnostním vlivům obecně. Je lepší, pokud je jejich povrch dodatečně zdrsněn, protože bez zdrsnění mohou nože klouzat v mokré či zpocené ruce při práci v kuchyni, při táboření nebo při opravách techniky či výstroje. Ale pozor na příliš agresivní zdrsnění – bude nadměrně opotřebovávat okraje kapes při nošení a kůži rukou při používání.    

Dalším možným materiálem střenky je eloxovaný hliník, anodizovaný titan, ocel či jiný kov, jako je mosaz nebo bronz. Obecně jsou u rukojetí z kovů nepříjemné rychlý přenos tepla, elektrická vodivost, u oceli i hmotnost a potřeba zdrsnění plochy kvůli klouzavosti. U titanu je to i vyšší cena daná jeho obtížnějším zpracováním a vyššími výrobními náklady.

Materiál střenek ovlivňuje nejen vzhled nože, ale také jeho odolnost, hmotnost a jistotu úchopu. Dřevo patří mezi tradiční materiály, moderní nože ale často využívají i pokročilé kompozity. Foto: Rigad

Tvar čepele a výbrus

Toto téma je příslovečná rabbit hole. Osobně doporučuji tvar co nejjednodušší, protože ostří každého nože je třeba udržovat. A nabrousit složitou změť křivek, byť umělecky hodnotných a jedinečných, navíc v improvizovaných podmínkách, to je pak řehole a zkouška vůle.

Tvar čepele je více či méně záležitostí definování tvaru hrotu či polohy špičky vůči hřbetu čepele.

Tvary čepelí

Základní typy tvaru čepelí:

• zvýšený hrot (trailing point), spíše u pevných nožů na zpracování ryb

• přímý hrot (straight point), často lze spatřit u finských či obecně severských nožů

• snížený hrot (drop point), tradiční tvar u nožů firmy Victorinox

• kopinatý tvar (spear point), středohrotá čepel; často je na hřbetu vybroušeno tupé, tzv. falešné ostří, aby zčásti připomínala oboustranně broušenou dýku

• americké (American) tanto – hrot s výraznou hranou přechodu mezi výbrusem ostří a rovným výbrusem špičky (proslavila jej zejména firma Cold Steel

• japonské (Japanese) tanto – tradiční výbrus, u kterého výbrus ostří viditelně přechází do rádiusu výbrusu špičky

• „ovčí kopýtko“ (sheepfoot), ve své podstatě obrácený straight point, u kterého by bylo ostří vybroušeno jakoby pouze na hřbetu čepele; používá se na užitkových či pracovních nožích a na starších vojenských námořních zavíracích nožích

• wharncliff – v podstatě sheepfoot s agresivnější, ostřejší špičkou

• clip point – čepel se sníženým hrotem, u které je snížení ke špičce provedeno rovným nebo obloukovým zkosením hřbetu (typicky bowie

• obrácené (reverse) tanto – jistá podobnost principu s sheepfootem – v podstatě americké tanto, u kterého by ostří tvořil pouze hřbet čepel

Typy výbrusu

Typ výbrusu čepele je dán způsobem odebírání materiálu z boků čepele směrem k ostří nebo fazetě.

Základní typy výbrusu:

• dutý (konkávní) výbrus (hollow grind) – velmi řezivý i u čepelí z materiálu větší tloušťky; nevýhodou je kvůli agresivnímu ztenčení vyšší náchylnost k poškození vylomením

• plochý výbrus (flat grind) – rozumný kompromis mezi řezivostí a odolností ostří, obvykle se vybrušuje už od hřbetu čepele

• šavlový výbrus (saber grind) – podobný plochému, jen je vybroušen níže než přímo od hřbetu, přibližně v polovině výšky čepele, a je zakončen fazetou; je velmi odolný

• konvexní (čočkový) výbrus (convex grind) – opak konkávního, s vyšším důrazem na odolnost ostří, má však nižší řezivost

• skandinávský výbrus (scandi grind) – výbrus bez fazety, v podstatě šavlový výbrus vybroušený přímo do ostří bez fazet

• jednostranný (dlátovitý) výbrus (chisel grind) – výbrus je obvykle plochý, ale jen z jedné strany čepele; používá se v praxi spíše u japonských kuchyňských nožů, tesařského nářadí (sekera širočina) či sedlářských nástrojů (knejp)

Dále může být ostří nože vybaveno ozubením, ať již částečným, nebo po celé délce ostří. Je pravda, že ozubení lépe dělí vláknité materiály – lana, popruhy, pásy či tkaniny. Proto se často používá na rescue (záchranářských) nožích. 

Tyto nože se však používají obvykle zřídka, pouze k danému účelu, a netrpí tedy opotřebením z běžného používání, byť je pravda, že díky „zubům“ vydrží ozubené ostří řezat déle než hladké ostří, pokud je břit otupen stejnou měrou. Jenže nabrousit nůž se zubatým ostřím, to chce jednak speciální nástroj na broušení, ale také řádný díl trpělivosti a zručnosti.

Způsoby otevírání zavíracího nože

Základní rozdělení je na nože otvírané obouručně a jednoručně. Na toto rozdělení je dobré myslet zejména při cestování – velké množství zemí omezuje nošení jednoručně otvíraného nože s jištěnou čepelí.

Dvouruční otvírání, zejména pomocí nehetníku, tedy obloukovitého vrypu na boku čepele, mají např. nože typu Victorinox či Mikov.

Jednoruční otvírání se provádí pomocí palečníku (thumb stud), různě tvarovaného otvoru v čepeli, flipperu či jiné přečnívající části těla čepele. Výhoda palečníku spočívá v jistotě otevření, nicméně nevhodně umístěný palečník může vadit při řezání materiálu.

Otvor v čepeli zase nerozšiřuje tloušťku čepele, nicméně ji kvůli chybějícímu materiálu oslabuje, a proto je třeba dát si pozor na vhodné tvarování čepele. Flipper, jakási polozáštita, která v zavřeném stavu přečnívá přes hřbet rukojeti a jejímž rázovým stlačením se nůž otevírá, přičemž čepel nic neoslabuje ani nerozšiřuje, je podle mého názoru nejlepším způsobem manuálního otvírání nože.

Dalším rozdělením otevírání je na manuální, asistované či automatické. Manuální otevírání je prováděno pouze pohybem ruky či prstů uživatele. U asistovaného otevírání je nutné, aby uživatel pootevřel manuálně  čepel do určitého úhlu tak, aby asistující pružina zčásti nebo zcela dokončila otevření.

Automatické nože se otevírají pomocí páčky, tlačítka či posuvného tlačítka, kdy pojistka uvolní předpruženou čepel, která je pak do pracovní polohy dopravena čistě pomocí pružiny. Může se tak dít buďto po oblouku jako u klasického zavíráku (Side Opening Switchblade) neboli „stranového vyhazováku“, nebo výsuvným pohybem dopředu (OTF – out-the-front), tzv. vyskakovacího nože.

Obecně lze říci, že zejména u OTF mechanismů je pro spolehlivou funkci nutné, aby mezi díly byly provozní vůle, což může mít za následek mírný pohyb čepele ve vertikálním či horizontálním směru. Jakýkoliv automatický zavírák je krásná hračka, v případě nožů Microtech také pořádně drahá. Jenže jako u všeho – čím více součástek, tím vyšší je pravděpodobnost, že se některá z nich může pokazit či opotřebovat (typicky pružina).

Pro běžné EDC i pobyt v přírodě je důležité zvolit nůž, který odpovídá zamýšlenému způsobu používání. Univerzální model bývá pro většinu uživatelů nejlepší volbou. Foto: Rigad

Konstrukční detaily, které stojí za pozornost

Vedle materiálu čepele a typu pojistky ovlivňují vlastnosti zavíracího nože také méně nápadné konstrukční detaily. Právě ty často rozhodují o plynulosti chodu, odolnosti i celkovém uživatelském komfortu.

Uložení čepele: Podložky nebo ložiska?

Je normální, že se do pohyblivého spojení mezi čepel a střenku kvůli hladkosti chodu vkládá některý z typů kluzného uložení či ložisek. Základní rozdělení kluzného uložení je na nylonové/teflonové a bronzové. Ložiska jsou obvykle kuličková. Rozdíl je samozřejmě v komfortu při používání, trvanlivosti, ale také v citlivosti na nečistoty. Všudypřítomný „pocket lint“ (vlákna, chlupy, prach) dokáže nezapouzdřeným kuličkovým ložiskům levnějších nožů po čase dosti znepříjemnit chod.

Jak pečovat o zavírací nůž

Nůž, stejně jako každý nástroj, potřebuje čas od času pořádně vyčistit. Nejlepšího výsledku lze samozřejmě dosáhnout pouze v případě, že je nůž rozebíratelný, a proto bych se rozhodoval spíše pro nože bez nýtovaných spojů.

Při údržbě doporučuji dodržovat několik jednoduchých zásad:

• Používejte správné nářadí. U šroubovaných spojů vždy zvolte bit odpovídajícího typu a rozměru a k dotažení ideálně momentový klíč. Ztržený závit na šroubku s imperiálním stoupáním je velmi nepříjemná komplikace.
• S tekutou závlačkou zacházejte opatrně. Nadměrné použití může pozdější rozebrání nože výrazně zkomplikovat.
• Nepřehánějte to s mazáním. Olej na sebe váže drobná vlákna a nečistoty, které se následně hromadí v nejtěsnějších místech mechanismu.
• Po kontaktu s potravinami nůž očistěte. Šťávy z citrusů mohou podporovat korozi, sladké šťávy fungují jako slabé lepidlo a zbytky masa mohou začít zahnívat. Platí to i pro korozivzdorné oceli.
• Nepoužívejte zavírací nůž k činnostem, pro které není určen. Páčení, šroubování nebo dnes oblíbený batoning (štípání polen pomocí úderů dřevěným tloukem na hřbet čepele) výrazně zatěžují konstrukci nože.

Někteří fandové proto nosí nože dva – jeden na „špinavou práci“ a druhý na práci s potravinami. Zavírací nůž má své hranice použití dané pohyblivým spojením čepele s rukojetí a konstrukčními vlastnostmi pojistky. Je velice jednoduché zničit i vysoce kvalitní zavírák, nicméně s rozumným přístupem může i low-cost zavírák z podprůměrných materiálů vydržet uživateli celý život.

Jak vybrat zavírací nůž, kterého nebudete litovat

Výběr zavíracího nože není jen otázkou ceny nebo vzhledu. Důležitější je zvolit model, který bude odpovídat způsobu používání, nabídne vhodnou konstrukci, kvalitní materiály a bude vám dobře sedět v ruce. Správně vybraný a rozumně používaný nůž pak může bez problémů sloužit mnoho let.

Doporučený produkt

Sada čištění MELEE pro nože, multitool, sekery Riflecx®

650 KčSkladem

Zobrazit detail