V první části jsme se podívali na pistole a samopaly. Tentokrát přichází na řadu pušky, které se v seriálu Profesionálové objevily. Od klasických battle rifles přes experimentální prototypy až po zbraně, které předběhly svou dobu. Některé dnes patří mezi sběratelské rarity, jiné se staly inspirací pro moderní konstrukce používané dodnes.
Pokud jste dočetli první část článku na téma zajímavých zbraní v kultovním seriálu Profesionálové, možná jste žasli nad pestrostí výběru, který u krátkých zbraní a samopalů tvůrci předvedli. A hádejte co – u pušek tomu není jinak. Skoro se zdá, že poradce či poradci, kteří měli v seriálu zbraně na starosti, byli „gun nerdi“ jako mnoho z nás. Anebo měli jen známé v britském muzeu Royal Armouries.
Pojďme se tedy podívat na některé známé i neznámé „dlouhé“ zbraně v kultovní sérii o Bodiem a Doyleovi.
TIP: Ještě jste nečetli první díl?
Začněte přehledem pistolí a samopalů, které v seriálu Profesionálové používali agenti CI5 i jejich protivníci.
Á-eR desítkou prostě začít musíme. Jde samozřejmě o předchůdce slavnější AR-15, která jejího tvůrce Eugena Stonera katapultovala mezi nejznámější „zbraňaře“ na světě. I ta se objevila v dílech Long Shot a Lawson’s Last Stand.
AR-10 se objevila hned ve dvou epizodách. První z nich je epizoda Kickback, ve které si Bodie zahraje žoldáka (jímž jeho postava před nástupem k CI5 skutečně byla) a používá zde tzv. súdánský model. Na vysvětlenou – jde o exportní provedení pušky ArmaLite AR-10 v ráži 7,62 × 51 mm NATO, takže čistě z pohledu kategorizace nejde o útočnou pušku, ale spíše o tzv. battle rifle, neboli bitevní pušku. Súdánský model se jí říká podle kontraktu pro tamní ozbrojené složky. To je samo o sobě zajímavé už vzhledem k tomu, že v roce 1958, kdy do služby v této chudé africké zemi vstoupila, šlo o velmi moderní zbraň. Americká armáda v té době fasovala konstrukčně nepoměrně zastaralejší pušky M14. Celkem se vyrobilo jen necelých 10 000 kusů AR-10 a celá čtvrtina z nich byla tzv. súdánským modelem. Dalším významným uživatelem bylo tehdejší koloniální Portugalsko.

Puška ArmaLite AR-10 položila v 50. letech základy konstrukční filozofie, ze které později vznikla dnes legendární platforma AR-15. Foto: Vitaly V. Kuzmin – Wikimedia Commons – CC BY-SA 4.0
Druhou epizodou, ve které se objevila AR-10, je díl Hunter Hunted. A tady je to ještě zajímavější. Tvůrci si totiž se zbraní vyhráli a představili ji jako „americkou stoosmdesátku v kalibru nuladvaadvacet“. Ráže samozřejmě nesedí vůbec, ale víc než to vás patrně zaujal podivný disk na předpažbí. Jde o padesátiranný zásobník ze samopalu Thompson. Inspirace dost možná pochází ze samopalu American 180, což byl poměrně obskurní samopal v ráži .22 LR (ano, v malorážkové ráži) s obrovským diskovým zásobníkem na 165 až 275 (!) ran a s kadencí mezi 1 200 až 1 500 ranami za minutu. V seriálu ale můžeme vidět hrdiny přebíjet zbraň obvyklým způsobem, takže těžko říct, co měl disk na předpažbí vlastně evokovat.
Zbraň je navíc opatřena optikou a také laserovým zaměřovačem, což byla na tehdejší dobu naprosto přelomová věc. Říká se, že tato epizoda byla snad prvním případem, kdy se laserový zaměřovač jako koncept v praxi objevil na televizní obrazovce. Jestli je to tak, těžko říct. Ale vypadá to cool.
Dalším zástupcem zbrojovky ArmaLite je puška AR-18 v ráži 5,56 mm NATO, kterou lze spatřit v epizodách Foxhole on the Roof, No Stone a Operation Susie. V první zmíněné dokonce Bodie používá karabinovou verzi AR-18S, která je dle názoru autora článku ultracool!
Pokud si myslíte, že jste z AR-18 nikdy nestříleli, tak se možná tak trošku mýlíte. Na jejím principu je totiž založena celá řada dnes úspěšných útočných pušek včetně FN SCAR, HK G36, Steyr AUG i domácí CZ BREN 2. Jde o systém s odběrem plynů z hlavně pomocí pístu s krátkým zdvihem a rotačním závorníkem.
Oproti AR-15 mělo jít o levnější a dostupnější variantu zbraně pro trhy, kde si AR-15 nemohli dovolit. Nakonec se ale ukázalo, že systém AR-18 skýtá oproti AR-15 mnoho výhod. Tak například – přímý odběr plynů u AR-15 se ukazuje jako méně vhodný pro vojenské zbraně než tzv. pístovky. Umístění vratné pružiny mimo pažbu také umožňuje osazení AR-18 sklopnou pažbou, což u AR-15 nelze vzhledem k tzv. buffer tube.
AR-18 byla velmi oblíbená v řadách IRA v 70. a 80. letech, kdy irští separatisté bojovali proti Britům v Severním Irsku. IRA se koneckonců v seriálu objevila také, byť méně, než by se dalo čekat.

ArmaLite AR-18 vznikla jako jednodušší a levnější alternativa k AR-15. Její konstrukce později ovlivnila řadu moderních vojenských pušek. Foto: Rama / Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0 FR)
Pokud se při pohledu na SIG SG 510, známý také jako Sturmgewehr 57, drbete na hlavě, že jste tohle naživo snad ještě neviděli, není se čemu divit. Není to úplně obvyklá zbraň. V epizodě Heroes se objeví v rukou nájemných vrahů.
SIG SG 510 je komerční název pro služební pušku švýcarské armády. Ta zbraň zavedla v roce 1957 v domácí ráži 7,5 × 55 mm Swiss. V menším množství se objevila také v ráži 7,62 × 51 mm NATO a dalších variantách. Puška je ve služební konfiguraci armády země helvétského kříže velmi těžká, váží 5,7 kg. Přesto však sloužila až do roku 1990, kdy ji vystřídal model SIG SG 550.
Vysokou hmotnost zbraně kompenzuje integrovaná dvojnožka, která v kombinaci s dioptrickými mířidly a pověstným švýcarským přístupem ke kvalitě nabízí opravdu solidní přesnost. Poněkud nekonvenční tvary skrývají válečky brzděný systém, který nezapře svou inspiraci u sousední německé konstrukční školy (H&K G3 vibes).
Oko pozorného čtenáře jistě zaujme i natahovací páka ve tvaru připomínajícím sud od piva, prvek, který byl na švýcarských armádních puškách znám již z předchozích zbraní. Za zmínku stojí i zimní spoušť. Pro potřeby střelby v rukavicích, což se v alpské zemi hodí, lze vyklopit delší jazýček spouště. Ten se také občas používá pro přesnější střelbu – Švýcaři totiž „mířenkou“ žijí.
Pokud vám nevadí poněkud vyšší cena střeliva, lze pušku Stgw. 57 ve zcivilněné samonabíjecí verzi u nás pořídit za velmi výhodnou cenu. Pro gun nerdy je to super kauf.
Další Sturmgewehr, který se objevil v seriálu, je ten „OG“ Sturmgewehr 44. V epizodě Dead Reckoning je Sturmgewehr použit bulharskými agenty při výměně zajatců. Jestli si lámete hlavu nad tím, proč zrovna tato německá útočná puška, odpověď je nasnadě. Filmaři patrně měli problém sehnat použitelný klon pušek AK-47/AKM, které v té době bulharská lidová armáda používala.
Něco takového bylo v té době běžné. Stačí se podívat na dobové válečné filmy ze 60., 70., ale i 80. let. Tam si nikdo s dobovostí techniky hlavu moc nelámal. Americké tanky s namalovanými trámovými kříži zaskakovaly za Tigery a Panthery také zcela běžně.
Zpátky ale ke Sturmgewehru. Říkali jsme, že jde o OG Sturmgewehr. A to je myšleno doslova. Jde o první skutečně plnohodnotnou útočnou pušku na světě. Němci ji poprvé nasadili v roce 1944 a nutno dodat, že spojence svými výkony ohromila.
Jako inspirace pak posloužila prakticky celému světu, Sovětský svaz nevyjímaje. Není bez zajímavosti, že tvůrce Sturmgewehru 44, Hugo Schmeisser, byl těsně po válce odvlečen sovětskými orgány do Iževska, kde pracoval v tamní zbrojovce jako konstruktér. Na stejném místě pracoval na svém projektu i jistý Michail Kalašnikov.
Ano, tančíme už poněkud na tenkém ledě spekulací, ale dnes už se patrně nedozvíme, zda Schmeisserova zbraň posloužila Kalašnikovovi pouze jako inspirace, nebo zda se Schmeisser na vývoji AK-47 podílel aktivněji. Co však víme jistě, je to, že o pár desetiletí později zaskočil v seriálu Profesionálové dnes extrémně vzácný StG 44 za v současnosti naprosto běžnou a široce dostupnou platformu AK-47/AKM. Paradox.

Německá Sturmgewehr 44 spojila vlastnosti samopalu a pušky do jediné zbraně a dala vzniknout kategorii útočných pušek, jak ji známe dnes. Foto: Rama / Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0 FR)
Nevzpomenout naši milovanou „kosu“ by byl hřích. Střihla si sice jen jednu „rychlovku“ v epizodě A Hiding to Nothing v rukou palestinského teroristy. To nebyl až tak nepravděpodobný scénář vzhledem k tomu, že celý východní blok, ČSSR nevyjímaje, bohatě podporoval různá teroristická uskupení, která bojovala proti USA nebo jejich spojencům.
Podle dostupných údajů je navíc tato epizoda prvním případem, kdy se naše Sa vz. 58 objevila na televizní obrazovce mimo domácí československou tvorbu. Tam se koneckonců objevovala často, vzhledem k tomu, že popularizovat činnost ČSLA se režim snažil po celou dobu své existence.
Přestože je screenshot ze seriálu poměrně nekvalitní, lze rozpoznat, že jde o výsadkovou verzi, tedy model V. Ani kvalitní československá zbraň ale teroristovi nepomohla proti skvělé mušce hlavních hrdinů.
V předposlední epizodě A Man Called Quinn je bývalý britský agent, kterému KGB „vymyla mozek“ a poslala ho na vražednou misi zpět na ostrovy, viděn s poměrně neobvyklou verzí legendárního kalašnikovu.
AMD-65 je i na dnešní poměry velmi moderně a svěže vyhlížející provedení, které sloužilo v maďarské lidové armádě a později i v mnoha dalších ozbrojených složkách, především ve třetím světě, kam se tyto zbraně dostaly nejčastěji jako armádní přebytky po pádu železné opony.
Jde o zbraň ráže 7,62 × 39 mm se zkrácenou hlavní a přepracovaným předpažbím, které svými chladícími otvory vzdáleně připomíná rozhraní M-LOK. To je však jen zdání. Předpažbí je osazeno pevnou pistolovou rukojetí, která je vlastně obrácenou verzí hlavní rukojeti. Byť toto řešení napomáhalo lepšímu úchopu, poněkud omezovalo přebíjení, a proto je zbraň vybavena pouze dvacetirannými zásobníky. Naproti tomu ramenní opěrka nabízí komfortu jen poskrovnu.
Na první pohled velmi moderně vypadá i rozměrná úsťová brzda, která je kvůli zkrácené hlavni nezbytná pro správnou funkci zbraně.
V seriálu ji agent Quinn používá s dobovou optikou, která ještě více podtrhuje moderní vzezření zbraně.

Maďarská AMD-65 vychází z konstrukce AKM, od které se liší především kratší hlavní, charakteristickou přední rukojetí a drátěnou sklopnou pažbou. Foto: Thornfield Hall / Wikimedia Commons
Možná si říkáte, že AUG není zas až tak exotická zbraň. Už řadu let ji lze za poměrně rozumný peníz pořídit i u nás jako zcivilněnou samonabíjecí pušku původně z rakouských či malajsijských ozbrojených složek. Pravdou ale je, že na konci 70. let šlo stále o poměrně moderní a futuristicky vyhlížející zbraň. Nemluvě o rozsáhlém použití polymerů.
AUG se mihne vlastně až v poslední epizodě No Stone, a to jen na okamžik. Jsou však známy propagační fotografie k seriálu, kde AUG hraje hlavní roli spolu s Bodiem a Doylem.
Nejde navíc o jedinou bullpup zbraň, která se v seriálu objeví. A to přesto, že v době jeho natáčení šlo stále o poměrně nový a málo rozšířený koncept.
Patrně největšího jednorožce jsme si nechali nakonec. Enfield XL64E5 je vývojovým prototypem pozdější a dodnes používané standardní pušky britské armády – SA80, také známé jako L85.
Tato zbraň kategorie bullpup, tedy se zásobníkem umístěným v pažbě za spoušťovým mechanismem, je opatřena optikou později známou ze SA80 jako SUSAT. Zajímavostí je nejen ráže – experimentální 4,85 × 49 mm –, ale i fakt, že byly tyto zbraně jako prototypy, v té době testované britskou armádou, zapůjčeny filmařům pro epizodu Wild Justice. V té s nimi Bodie a Doyle trénují osvobození rukojmí.
Tato zbraň nepřímo navazovala na dřívější prototyp EM-2, který vznikl bezprostředně po skončení druhé světové války v jiné experimentální ráži .280 British. Pokud se podíváte na tuto pušku a uvědomíte si, že vznikla mezi lety 1948 až 1950 ve zbrojovce RSAF v Enfieldu, nelze ji nazvat jinak než průkopnickou. Byť to nebyla první bullpup zbraň, útočné pušky této kategorie předběhla minimálně o jednu či dvě dekády.
Bohužel pro ni byl na začátku 50. let zvolen jako standardní náboj NATO 7,62 × 51 mm, což nepřímo pohřbilo i EM-2.
Na závěr si dejme pár zajímavostí k hlavním hrdinům seriálu – Bodiemu a Doyleovi.
Představitelé Bodieho a Doylea, Lewis Collins a Martin Shaw, se ve skutečnosti neměli rádi a často se prý na scéně vyloženě nemohli vystát. Cestu k sobě našli až později, po skončení natáčení. Koneckonců i jejich postavy se v mnohém lišily a tak trochu kopírovaly skutečné povahy obou herců.
Martin Shaw alias Ray Doyle byl více přemýšlivý a empatický, pravý opak povahy Lewise Collinse, který byl agresivní, přímočarý a dle vyjádření Shawa i trochu arogantní. Možná šlo tak trochu o záměr tvůrců najít dva povahově rozdílné herce. Na obrazovce však není žádná nevraživost poznat, ba právě naopak.
Zůstaňme ještě na chvíli u Lewise Collinse. Ten byl totiž opravdu „divočák“. Miloval akci, rychlá auta, bojové sporty i střelbu. Dokonce absolvoval výběrové řízení k elitní britské jednotce SAS, které dokončí jen přibližně 15 až 20 % uchazečů. Do služby však nakonec přijat nebyl. Jeho tvář byla v té době již příliš známá, a to se neslučovalo s tím, jak fungují speciální jednotky typu SAS.
Lewis Collins si ale po Profesionálech ještě střihl roli ve filmu Who Dares Wins. Tento slogan určitě znáte, protože jde o motto SAS. A právě o této jednotce film pojednává.
Otec Lewise Collinse se znal s rodinou Paula McCartneyho a nechybělo mnoho, aby Lewis, jakožto zdatný hudebník, seděl za bicími v kapele Beatles místo Peta Besta.
Poslední zajímavostí je, že Lewis Collins byl zvažován i do role Jamese Bonda. Tu však nedostal právě kvůli své až přílišné agresivitě, která se k agentovi 007 nehodila.
My jsme ale rádi, že si Lewise Collinse, Martina Shawa a Gordona Jacksona v roli pana Cowleyho můžeme pamatovat jako neohroženou trojici agentů CI5, organizace, která bojovala se všemi druhy zločinu – od mafií přes rasisty a teroristy až po KGB. A prakticky vždy s úspěchem.
Ať už tvůrci vybírali zbraně podle dostupnosti, nebo díky nadšení tehdejších zbrojních poradců, vznikla v seriálu Profesionálové překvapivě pestrá přehlídka palných zbraní své doby. Vedle běžně známých konstrukcí se na obrazovce objevily i prototypy, sběratelské rarity a zbraně, které významně ovlivnily další vývoj. I po více než čtyřiceti letech tak seriál nabízí něco nejen fanouškům akce, ale i každému, koho zajímá historie palných zbraní.

