Při zmínce o první světové válce se asi řadě z nás vybaví zablácené zákopy, boj na život a na smrt a neustálé frontální výpady na zákopy nepřítele. Víte ale, že o Vánocích roku 1914 se na západní frontě odehrála také inspirativní ukázka lidskosti, při které si vojáci znepřátelených stran vzájemně vyměňovali čokoládu, cigarety, alkohol a dokonce si i zahráli fotbal nebo se nechali ostříhat v improvizovaném holičství?
Papež Benedikt XV. se snažil krveprolití na frontě zastavit alespoň v období Vánoc. Vyzval proto znepřátelené strany ke krátkému složení zbraní ve dnech od 24. do 26. prosince, aby mohli vojáci oslavit Vánoce jakožto svátek míru, soucitu a dobré vůle. Vrchní velení sice jeho výzvu smetlo ze stolu, ale na frontě panovala úplně odlišná nálada. Vojáci byli vyčerpaní neustálým bojem a nikdo z nich neměl na další výpady a protiútoky ani pomyšlení. Řada z nich byla také od začátku přesvědčena, že válka do Vánoc skončí a všichni budou moci prožít svátky se svými blízkými. Když pak začaly k vojákům v zákopech proudit dopisy a balíčky s dobrotami či teplým oblečením od rodiny, bylo úplně jasné, že si sváteční náladu nenechají pokazit.
Vánoční stromky, světýlka a lucerny ozařovaly zákopy. Linula se jimi vůně čokolády, cigaret a alkoholu, která alespoň na chvíli zastínila všudypřítomný zápach. Po délce opevnění vojáci odpočívali a vzpomínali na své blízké. Řada z nich si ale ani ve snu nedokázala představit, že zanedlouho budou slavit Vánoce s protivníkem.
24. prosince ve večerních hodinách se na řadě míst nekonečných zákopů začaly objevovat tiché dohody mezi oběma stranami, které se týkaly zastavení palby na Štědrý den. V některých oblastech ale vojáci nezůstali pouze u složení zbraní. Vše začalo známou písní, která se linula z německého opevnění. Britští vojáci v ní poznali melodii Tiché noci a s nadšením se ke zpěvu a pobrukování přidali.
Přibližně kolem jedenácté hodiny večer se Němci odhodlali k dalšímu kroku. Na okraji zákopů rozmístili svíčky a lucerny, které osvětlovaly zákop po celé jeho délce. Několik odvážlivců poté po žebřících stoupalo až k hraně zákopu a provolávalo Veselé Vánoce směrem k britskému postavení. Někteří také zhotovili improvizované cedule s výzvou k umlčení střelby a pak se to najednou stalo. Několik německých vojáků vyšplhalo po žebříku a vydali se vstříc protivníkovi do země nikoho.
Britové zpočátku nemohli uvěřit vlastním očím. Zemí nikoho se najednou procházelo několik neozbrojených německých vojáků, kteří se prodírali ostnatým drátem a vyhýbali se kráterům bez jakéhokoliv náznaku skrývání a nepřátelských úmyslů. První odvážlivci pak opustili úkryt a další je brzy následovali.
V krátery poseté zemi, na zdánlivě neutrálním území, před sebou najednou stály desítky vojáků, kteří si možná poprvé mohli zblízka prohlédnout svého protivníka. Po pěti měsících se konečně obě strany potkaly i jinak než při nekonečných výpadech a ztečích na zákopy nepřítele. Vojáci si vzájemně popřáli veselé Vánoce, podávali si ruce, objímali se a vyměňovali si dobroty od svých blízkých. Na malý okamžik odložili tíhu bojů a mohli se společně radovat a oslavovat.
Kromě výměny jídla, oblečení a zpívání se v ten večer zrodila i myšlenka na neobvyklou službu. Jeden z britských vojáků si v zemi nikoho zřídil improvizované holičství a s radostí obsluhoval všechny vojáky, kteří měli o úpravu vzhledu zájem. Nutno dodat, že zákazníků z obou táborů měl opravdu více než dost.
Tak dopadl zápas mezi Němci a Brity, kteří se rozhodli si v zemi nikoho zahrát fotbal. Jeden z Angličanů dorazil na místo s fotbalovým míčem, pak už stačilo jen vymezit branky čepicemi a hra mohla začít. Na zabláceném, ostnatým drátem pokrytém improvizovaném hřišti se promrzlí vojáci proháněli v přátelském zápase s protivníkem. Zápas skončil 3:2 pro Němce. Na jeho památku byl v Belgii postaven památník, který zachycuje vzájemný respekt obou stran konfliktu.
Velení pochopitelně zprávy o bratříčkování neslyšelo rádo. Bálo se o ohrožení budoucích operací a přílišném sblížení proti sobě stojících vojáků. Hromadné udělování trestů se sice nekonalo, ale bylo jasné, že nastalou situaci velitelé opravdu nenechají jen tak. Další roky proto vojáci v období Vánoc podstupovali řadu frontálních útoků proti nepříteli, při kterých dělostřelectvo zasypalo zákopy nepřítele pořádnou sprškou granátů. Naděje na další podobné vánoční příměří v dalších letech se tak navždy rozplynula. Příměří roku 1914 tak bylo posledním případem vánočního příměří v moderní historii.
Pokud byste se chtěli podívat na to, jak celé vánoční setkání v zemi nikoho probíhalo, můžete se podívat na film Šťastné a Veselé z roku 2005, který se událostmi z Vánoc v zákopech z roku 1914 inspiroval a zachycuje i následky příměří a následnou rotaci jednotek ve snaze zabránit dalšímu bratříčkování.