Není mnoho lidí o kterých bychom mohli říct, že jejich život se podobá životu slavného Jamese Bonda. Štěpán Gavenda je jedna z mála výjimek, která potvrzuje pravidlo. Přesto ho osud dovedl až na popraviště. Ale nepředbíhejme.
Život Štěpána Gavendy je jedním slovem dobrodružství, které nám může připomínat akční film. Na rozdíl od většiny akčních filmů, scénář psal sám život. Je až neuvěřitelné, co všechno Štěpán Gavenda dokázal a z jakých, téměř neřešitelných situací se dokázal dostat. Bohužel. I jeho dobrodružná cesta skončila, ale to nic nemění na tom, že Štěpán Gavenda byl neskutečný hrdina, který jako hrdina zemřel. Takto ho chovají ve svých pamětech všichni, kdo Gavendu znali. Jako člověka, pro kterého je nemožné samozřejmostí.
Štěpán Gavenda (25. června 1920, Vizovice – 28. června 1954, Praha) už byl jako dítě neklidné a dobrodružné povahy. Během svého dospívání se několikrát střetl se zákonem, což nakonec vyvrcholilo tím, že na jeden rok musel do polepšovny.
Vyučil se strojním zámečníkem, ale u svého zvoleného řemesla dlouho nezůstal a vykonával nejrůznější povolání. Navíc se během války přimotal do dalšího průšvihu. A sice, když byl v roce 1942 zadržen na slovensko - polských hranicích. Chtěl se dostat k Československé zahraniční armádě. Pokus mu nevyšel a za svůj útěk z protektorátu vyfasoval sedm měsíců káznice.
Po propuštění navázal styk s odbojovou skupinou KOVAŘÍK působící v okolí Zlína a v Bílých Karpatech. Zúčastnil se několika ozbrojených akcích proti okupantům, při jedné ale byl těžce zraněn do levé nohy a zranění ho vyřadilo do konce války z aktivní služby.
Štěpán Gavenda rozhodně nesouhlasil s novým, komunistickým režimem. Po válce žil v Jirkově na Chomutovsku, kde byl zaměstnán jako stavební dělník. Dobrodružnou povahu v sobě nezapřel ani po válce a po roce 1948 pomáhá převádět neodsunuté Němce do západního Německa.
Během převádění za hranice je Gavenda udán a předveden na místní stanici Státní národní bezpečnosti. Odtud ale Gavenda prchá. Jeden by čekal, že Gavenda vezme do zaječích, ale opak je pravdou. Vydává se rovnou do městské věznice, kde seděl jeho kamarád s manželkou a její matkou. Pomocí nože a kusu drátu je osvobozuje a všichni utíkají do západního Německa.
Po několika dnech se do komunistického Československa vrací. Doručuje dopisy od jiných utečenců a zároveň pašuje cigarety. V listopadu 1948 byl naverbován pro Československou zpravodajskou skupinu, která operovala v Německu. Provedl nejméně třicet nelegálních cest na území Československa, až byl chycen po zradě agenta Oldřicha Moholy. Z Wilsonova nádraží, kde byl zadržen, putoval rovnou do nechvalně známého Domečku v Praze na Hradčanech. Domeček byl již od éry gestapa používán k tvrdým výslechům, kde bylo běžné nelidské zacházení a bití.
I Gavenda měl být vystaven krutému výslechu, ale tady vyšetřovatel František Pergl narazil. Ač byl Gavenda spoutaný, nohou od židle Pergla zmlátil tak, že si to vyžádalo několika týdenní marodku. Sám Gavenda na svou obhajobu prohlásil: “Vím, že dostanu špagát, ale nikdo mě tu třískat nebude.“
Gavenda byl z nechvalně známého Domečku odvezen a rok strávil ve vazbě, kde čekal na soud. Ten pro něj dopadl s předpokládaným výsledkem. Dne 23. června 1950 byl odsouzen k trestu smrti, který byl zmírněn na doživotní žalář. Převezen byl do nechvalně známé věznice Leopoldov na Slovensku. Ta měla pověst věznice, ze které není možné utéct. To ale neplatilo pro Gavendu, který se při vyklízení sklepů spolu s dalšími pěti vězni 2. ledna 1952 proboural na svobodu. Útěk se podařil a Gavenda končí v Německu.
Historka o útěku z Leopoldova na Německé straně zněla až příliš neuvěřitelně. Nikdo mu nechtěl věřit a Gavenda byl podezírán, že je nastrčeným agentem StB. Aby dokázal, že tomu tak není, rozhodl se stát opět agentem, který překračuje nelegálně státní hranice s Československem. Jeho poslední cesta byla 19. října 1952. Na zpáteční cestě je však za velmi dramatických okolností zadržen na hranicích s východním Německem Sovětskou hlídkou.
Gavenda byl jako nenapravitelný tentokrát odsouzen k trestu smrti. Komunistická garnitura si už nenechala tak “tučné” sousto pláchnout a trest byl vykonán 28. června 1954. Urna s popelem byla později zničena. Jeho hrob, alespoň symbolický, je na Ďáblickém hřbitově…
Štěpán Gavenda byl prototypem nesmírně odvážného člověka, který pomáhal v boji proti komunistickému režimu. Jeho činy si tak zaslouží vysokou úctu.