Ocelová čepel zapuštěna do držadlové části zvané střenky. Pěkné pouzdro a prastará láska. Ano, mluvíme o nožích. Dnes už naprosto běžná věc, která se objevuje u čím dál tím více lidí. Dříve se jednalo o zbraň nebo pomůcku k životu. S takovou se většinou krájelo, sekalo a pracovalo. První formy nožů vznikaly už v době kamenné. Tehdejším materiálem byly pazourky. Tato forma křemene byla díky své struktuře nejvyhledávanějším artiklem k tvorbě zbraní. Lehce se opracovávala a vytvářela ostré hrany, které se skvěle hodily pro hroty kopí, šípů nebo čepele nožů. Dalším materiálem byla v době měděné měď, podobně jako v době železné – železo.

Od pazourku k oceli

Materiálů, ze kterých se tvořily nože, bylo mnoho. Lidé zkoušeli a zkoušeli, dokud konečně nenašli ten správný materiál. Dnes jsou to slitiny oceli, velmi pevné, tvrdé s vysokou odolností proti korozi. Ale jakou ocel pro můj nůž? Velmi zajímavá otázka. Bohužel pro ni neexistuje jednoduchá odpověď, nýbrž složitější teorie. Oceli by se daly dělit na špatné, kam řadíme vše, co je nabízeno na tržnicích a podobných místech. Ty lepší, tedy dobré oceli, jsou oceli typu AUS-8, AUS-6 nebo například slitina 9Cr19MoV. Od takových ocelí se dá čekat dobré držení ostří, velká pevnost a korozi-odolnost. Hledáte-li špičku ve své kategorii, jsou jí oceli typu D2, A2 a další. Jedná se o nožířské oceli, jsou tedy vyhledávány profesionálními nožíři pro své kousky. Nůž z takové oceli máme na celý život. Jak tedy poznáme dobrou ocel? Většinou dost těžko, budeme si muset zjistit informace sami. Jedinou pomůckou je občas udávaná tvrdost typu HRC. Hledáme-li dobrý nůž, neměla by tato tvrdost být menší, než 56. Samozřejmě se vše točí i kolem typu nože.

Není nůž, jako nůž

Svatá pravda. To snad ví i malé dítě, že se nože dají dělit na zavírací, s pevnou čepelí, multifunkční a tak podobně. Můžeme tedy používat každý na vše? Ano můžeme. Ale nečekejme, že dlouho vydrží. Podobně, jako tomu je například u bot, jsou i nože s přesným určením pro jejich používání. Pro příklad si představme, že bychom vzali zavírací nůž a začali s nim dělat těžkou práci. Sekat větve, něco ořezávat, šroubovat šroubky a tak dále. Po chvilce bychom měli tupý nůž bez špičky, možná i zlomený nebo s poškozeným otevíracím čepem. Zavírací nože jsou spíše nože záložní. Perfektně se hodí do kapsy, kde mohou nenápadně čekat. Na druhou stranu nože s pevnou čepelí mají předpoklady pro těžší práci. Obzvláště pak, když se jedná o tzv. Heavy Duty Knife. Takové nože jsou stvořené pro práci. V kapse může krom zavíracího nože čekat i nějaká jeho multifunkční alternativa doplněna o šroubováky nebo pilku. A není to jedno? Teoreticky je, jen musíme počítat s tím, že budeme nože kupovat častěji, než bychom chtěli.

Dobrý úchop nože? Půlka vítězství!

Můžeme mít sebelepší nůž, co drží ostří a stejně s ním nemusíme být spokojeni. Hned před vzhledem hraje roli i ergonometrie a materiál střenek. To, jak je nůž tvarován pro naši ruku spolu udává pohodlí, s jakým se bude s nožem pracovat. Podobně, jako tomu je u ocelí, mají i střenky své materiály. Díky dnešní multi-materiálové době se hojně používají uhlíková vlákna. Ta jsou pro práci ideální. Vypadají elegantně, jsou pevná a dlouho vydrží. Na druhou stranu nebude nic působit tak elegantně jako dřevo, které vypadá naprosto skvěle v kombinaci s kovem. Možností je mnoho. Výběr je jen na nás. Neuspěchejme ho, ať jsme s nožem spokojeni i za pět let.